Já právě taky moc ne... :) Sna?ila jsem se chápat, ?e je to sirotek, ?e je toho na ni moc najednou, ?e jí otec neřekl o své přítelkyni dřív, ale... stejně, no. Soucit jsem neměla ani s ostatními sobeckými hrdinkami typu Klára... i jinými, které vyváděly, kdy? si jejich maminka někoho na?la. Chápu, ?e je to pro děti z rozvedených rodin tě?ké a pořád třeba doufají, ?e se jejich rodiče dají znovu dohromady, ale fakt si neumím představit, ?e bych tak moc mamince nikoho nepřála, u nás to bylo jaksi naopak, je?tě jsem mamču coby náctiletá ?abka pobízela, aby chodila mezi lidi, bavila se, třeba si na?la i přítele. Já vím, ka?dé děcko je jiné (to jsme opět u té různorodosti lidí :)), navíc román, kde by v?e klapalo jak na drátku bez zvratů a zápletek, by nějak ani nebyl románem... :)
Kupodivu mi ale přirostla k srdci třeba Babs, by? se taky chovala jako "jedináček, jak má být", jak o ní teta sama prohlásila. Tam to ale určitě bylo výchovou a tak. I kdy? to je asi v?dycky... :)
Zvoní mi dole mamka (já o vlku....), tak se loučím - samozřejmě s přáním prima víkendu!!