Milá Lenko,
včera jsem dočetla Půlnoční sny (v poslední době čtu poměrně zvolna) a byla jsem celkově mile překvapená. Je tomu u? drahně let, co jsem jí četla naposledy, věděla jsem, ?e se mi líbila, ale po tomto čtení ji zařazuji do svých nejoblíbeněj?ích. Rik a Martina jsou sympatický pár, kterému fandím, ani jeden z nich mě nerozčiluje a jak mě u jiných párů představa rozchodu nechává chladnou, tak tyhle dva si spolu umím představit i po letech.
Líbil se mi motiv s jizvou, to jste pěkně vylíčila - umím si představit, ?e člověk celej ?ivot ani nevnímá, ?e má nějakej "handicap" a pak stačí jedna blbá věta a je to v háji. Na?těstí do?lo i k nápravě a z Martiny se nestal ufňukánek.
I nezapadnutí do kolektivu byl dobrý námět, Martina to opravdu neměla jednoduché, ale dokázala se s tím poprat. Líbilo se mi, ?e sice chtěla mít ve třídě kamarádky, chtěla, aby ji brali, ale nepodlézala, nesna?ila se zalíbit za ka?dou cenu. To jsem velmi oceňovala.
Rik byl sympa?ák, ?ádnej samolibej frajer, i kdy? tou sbírkou skalpů mě nijak neuchvátil. Ale odpustila jsem mu to jako mladickou nerozvá?nost. :-)
Se zvy?ujícím se věkem si více v?ímám rodičů hlavních hrdinek. Musím říct, ?e tihle mi docela lezli na nervy. Ani neumím přesně popsat důvody, mo?ná to, jak byli ve svých očích dokonalí (a? do Martininy vzpoury). Vím zcela přesně, ?e s mamkou Martiny bych se nepřátelila, ta paní mi velmi nesedla. Taky jsem měla paní učitelku, u které jsem v prváku vyru?ovala a tím jsem si to polepila na celé čtyři roky a mohla jsem být na?prtaná, jak jsem chtěla a stejně jsem nedostala lep?í známku ne? trojku. Shodou okolností učila taky angličtinu. :-) Myslím, ?e správný pedagog by se takových pře?lapů neměl dopou?tět a měl by hodnotit dle aktuálních výkonů studenta. Tak?e za "zasednutí si" na Rika měla u mě pí Svobodová mínus, za voří?ka, kterýmu nepomohla, je?tě vět?í. Za hodnocení lidí podle postavení rodičů a známek ve ?kole dal?í.
Moc mě nebral ani budoucí ředitel Svoboda, já tyhle řvoucí typy nemám ráda. Ten má zase mínusy za bití dětí dřív, ne? si zjistí, zač je vlastně bije. A za to, ?e měl pocit, ?e Martina jako holka musí doma pracovat víc.
Oba rodiče pak mají minus za to, ?e přehodili svou zodpovědnost za výchovu mlad?ích dětí na Martinu. Opravdu se nedomnívám, ?e bylo její starostí ohlídat, aby Ondra prospíval ve ?kole, vysvětlovat mu látku a učit se s ním. A vůbec - moc pochopení pro své ratolesti celkově neprojevovali. Zkrátka jako rodiče ti dva v mých očích častěji selhávali ne? ?e by mohli jít příkladem.
Nicméně kdyby nebyli takoví, jací byli, tě?ko by mohl vzniknout tak romantický příběh mezi Martinou a Rikem, proto?e ruku na srdce, to, ?e to byla zakázaná láska, na tom bylo asi to nejhezčí (pro mě jako pro čtenářku). :-)
Vý?e zmíněné (tedy kritika rodičů) není my?leno tak, ?e byste jejich postavy ?patně napsala, naopak myslím, ?e jste je vylíčila velmi barvitě, působili dost reálně. Ale ?tvali mě. :-)
Abych to uzavřela, kniha mě nadchla a jsem spokojená. Postavu Martiny oceňuju, byla to i na svůj nízký věk osobnost, ale taková nenápadná, člověk si to uvědomil a? na druhý pohled. Navíc oproti jiným Va?im star?ím kní?kám se Martina nijak nesna?ila Rikovi zavděčit, zalíbit, vyrovnat se mu (nezačla kvůli němu sportovat, necítila se vedle něj a jeho zálib a ?ivotních cílů méněcenná atd. To bylo velmi osvě?ující). Tak?e jednoznačně chválím! :-) A.