www.lanczova.cz - oficiální stránky Lenky Lanczové


Pro vkládání příspěvků se musíte nejdříve přihlásit.

Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
13. 02. 2013 21:14
A kdy? u? jsem přihlá?ená, tak vám, Leni, musím napsat velkou pochvalu :)
Minulý týden mě dostal nějaký bacil, tak jsem strávila den v posteli a dostala jsem chu? na nějakou pěknou lanczovku. Padla volba na Schody do nebe, které přinesl Je?í?ek, a já je tak mám konečně ve sbírce.
Musím říct, ?e to bylo ze začátku pěkně depresivní čtivo. Bylo mi ze ?anetiných problémů dost úzko a bylo mi jí moc líto. Ale přesto se kní?ka četla sama a jsem moc ráda, ?e to v?echno nakonec překonala a na?la i lásku, která "hory přená?í".
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
15. 02. 2013 07:34
Mně Schody do nebe tak nějak ční nad v?emi ostatními Lenčinými knihami, patří mezi mé nejoblíbeněj?í, ?aneta je výrazná osobnost, ale tak nějak ne na první pohled. :-) Myslím, ?e se Lence tato kniha velmi povedla, ten ?anetin du?evní vývoj a vnitřní boje jsou velice pěkně vykresleny.
A ani mi nevadí, ?e jí Petr ze začátku vyká. :-)
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
18. 02. 2013 21:00
Naprostý souhlas, Aničko.
A to vykání, to se u? dneska bohu?el jen tak nevidí no :)
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
19. 02. 2013 01:45
...no ja zrovna o vikendu prozila "vykačku" s klukem, co nam delal doma ?tuky... tatka si s nim tyka, je mu 28....ale spolu jsme si uctive vykali...zajimaci ;o)
Ale porad to nebylo tak divne, jako oapcna situace, kdy se mi v posl dobe nekolikrat stalo, ze mam tykat lidem, u kterych mi to proste nejde. Oboje jsou mamky mych kamaradek, ktere znam sto let. Jedne je 16, takze mamine je kolem 40ti...druhe kamaradce je 40, takze jeji mamce je kolem 60ti... jsem ve fazi "nedejboze, abych je musela oslovit" :oD No znate to ;o) Mnozne cislo...atd...dost sranda ;o)
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
19. 02. 2013 10:28
Od: jojo
Zdeni, to je o praxi :-D
Mamkám tvých kamarádek ti je divný tykat, proto?e je zná? xlet a vyká? jim :-) kdyby ti to nabídli někdy ze začátku, neměla bys s tím problém :-)
Já s tím mívala taky dřív problém, kort, kdy? v bývalý práci mi to nabídl ?éf, kterýmu jsem 2 roky vykala :-O
Dneska v klidu tykám kolegyním, kterým táhne na 60 a nemám s tím problém :-) V?echno je o lidech, jaký jsou, jak se na to tváří, ale i vykání má svoje kouzlo (né ka?dej v letech chce, aby mu tykal člověk ve věku jeho dětí :-) )
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
20. 02. 2013 07:43
Náhodou, ono i to vykání má něco do sebe - hlavně např. v pozici nadřízený a podřízený nebo tchýně - snacha. Vykáním je zaručený nejen odstup, ale i taková ta úcta. Jeden známý mi vysvětlil, ?e na pracovi?ti se má zásadně vykat, proto?e při tykání by mu určitě ujelo rčení - např. "ty jsi ale č...k!", zatímco při vykání i kdyby byl na svého zaměstnance sebevíc na?tvaný, určitě neřekne "vy jste ale č...k!", ale vyjádří to nějak kultivovaněji, třeba "no vy jste tomu dal..." A něco na tom je :-) I v té mírněj?í formě nadávek, samozřejmě :D
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
09. 11. 2013 14:13
no - takovej Pohlreich nabízí rovnou tykání naopak, aby mohl říkat to "vy vole" :-D
osobně zku?enost z pracovi?tě, kde jsem asi rok s přestávkami jako záskok pracoval.... kolegyně mlad?í, ne? jsem já, mi za ka?dou cenu vykaly... a nikdy je to "nenapadlo" některé z jiných úseků to omlouvaly, ?e "se to dneska tak nebere" (přiřítím se tam, jako novej a budu v?em tykat... jasný...) no a ty zbylý rad?i ticho..... naproti tomu dvě star?í kolegyně těsně před důchodem mi tykání nabídly samy od sebe... ?e "stejně mi jednou tykají, jednou vykají" to je i tou dobou a vychováním a slu?ností těch lidí :-)))
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
21. 02. 2013 13:39
Vzpomínám si na velmi děsivé ?kolení o komunikaci - měli jsme se vzdělat v tom, jak správně hovořit se zákazníky. První, co pan ?kolitel (nebo-li mentor, jak sám sebe nazval) udělal, bylo, ?e nám v?em navrhl tykání. Proto?e mi byl nesympatický a proto?e si opravdu nemyslím, ?e je nutné se s ka?dým minutu po seznámení bratřit, jsem jeho nabídku ignorovala a celé to dopadlo tak, ?e on mi tykal a já jemu velmi důsledně vykala. Vůbec mu na tom nepři?lo nic zvlá?tního, ?e by se třeba zastyděl, to ho ani nenapadlo.
Vykání mám v podstatě ráda, i kdy? je fakt, ?e s lidmi mého věku si raději tykám. Vykání vnímám jako projev určitého respektu, ale také ho vyu?ívám, kdy? si chci od někoho udr?ovat odstup, kdy? si ho nechci připustit k tělu.
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
14. 03. 2013 11:29
Od: Nikol
Naprostý souhlas s celým Tvým příspěvkem - taky je to pro mě určitá forma odstupu.
Pamatuju, kdy? sem přijela mamka přítele mojí kamarádky a po pár hodinách mě přemlouvala, a? jí tykám, co? nedělá ani ta moje kamarádka... Musela jsem se omluvit, ?e mi to prostě nepůjde. Klidně říkat křestním jménem, ale vykat.
Kdysi, kdy? jsem sem na stránky při?la, tak jsem Lence suverénně tykala, na prvním srazu při osobním setkání mi to ale ne?lo, uctivě jsem vykala a dnes vlastně vykám i v psané formě, i kdy? mi to asi občas ujede :-)
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
22. 02. 2013 09:21
Já mám k vykání (momentálně) ambivalentní vztah, u? jsem se i přistihla při tom, ?e závidím těm, co mluví anglicky:-) . Vidím to teda jako ty v druhém odstavci, jen?e aktuálně mám jeden "problém": zřejmě výhledově potkám man?ela jedné mé kolegyně. Je asi o 2 roky star?í a já ho znám z vyprávění u? skoro deset let. On taky ví, ?e existuju (nejspí? i pár jiných věcí). S kolegyní si samozřejmě tykám, tak?e by se tykání nabízelo asi i v jeho případě. Jen?e já u? po třicítce neznámým lidem (co? ten člověk teoreticky je) při seznamování netykám (ani stejně starým), při?lo to tak nějak samo. Tak?e teď u? se piluju v umění nezmiňovat v konverzaci ty/vy:-)
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
14. 03. 2013 12:04
Od: Ami
Rad?i vykám, a při formálněj?ích příle?itostech i lidem, co jsou jen o pár let star?í ne? já. Co upřednostňuji velmi je vykání v rámci práce - nebo? mám zafixováno, ?e ten s kým si tyká?, má pocit, ?e si na tebe "mů?e víc otevřít hubu."
Lence mně nenapadlo vykat, v?dy? je ve věku mých rodičů.
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
15. 02. 2013 13:48
Samotko, úplně s tebou souhlasím! Mě v?dycky tato kní?ka míjela (vlastně nevím ani proč, podobně to mám i se ?arlotou) a teprve minulý rok jsem ji dostala dárkem, s chutí jsem ji znovu přečetla a nestačila zírat, jak je čtivá, dojemná, ú?asná (ani nevím, jak to přesně popsat). A rázem se stala také mojí jednou z nej.. velmi jsem si na Lence cenila, jak dokázala ?anetu popsat, vystihnou její pocity...tímhle se pro mě stala skutečnou, opravdovou... hodně si tady toho románu teď cením, mo?ná tomu právě přidaly ty roky - ono se to přece jen jinak čte ve 14 letech ne? kdy? má? o polovinu víc :-).
Stejné pocity jsem pro?ívala i u Devátého nebe, také mého velmi oblíbeného románu, nejspí? to dělají ty emoce - naděje se střídá s beznadějí...
Lenko, děkuji za takové kní?ky, opravdu!
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
15. 02. 2013 13:49
Chtěla jsem napsat "jednou tak víc" :-)
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
14. 02. 2013 07:46
Milá Simčo, zdravím je?tě jednou a děkuji za dlouhý a pěkný příspěvek, moc potě?il! Super, ?e se kní?ka líbila i přes tu chmurnou náladu, aspoň tedy v té první půlce, pak u? se to určitě jen zlep?uje. A taky je fajn, ?e se líbí příběh i dnes, i kdy? u? patří mezi ty nejstar?í a třeba problém s přijetím či spí? nepřijetím na gympl dnes u? není aktuální :-), mám dojem, ?e dnes bě?né střední ?koly spí? vítají studenty s otevřenou náručí. Měj se hezky a doufám, ?e ten bacil u? je pryč úplně.
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
09. 11. 2013 14:18
těch ?kol je u? a? moc, na střední se dneska dsotane téměř ka?dý, asi je?tě při těch přijímačklách musí něco umět, ale začíná být ?kol, ajk středních, tka vysokých, víc, ne? je třeba...
Naopak proti tomu, co bylo v 90. se vrací zase zvý?ené nákaldy na ?ivobytí, nájmy, energie a hlavně opět nezaměstnansot vysoko?koláků, která je tam v jedné větě okrajově zmíněna ..
RE: Depresivní kniha s velkou dávkou naděje
11. 11. 2013 07:40
Jojo, situace ve ?kolství /a nejen v něm :-)/ se za těch dvacet let hodně pozměnila.



www.lanczova.cz - oficiální stránky Lenky Lanczové : knihy Lenky Lanczové

   popis knihy
   debata ke knize
   ukázka
   čtenářský deník
   postavy
   písničky

www.lanczova.cz - oficiální stránky Lenky Lanczové : dívčí romány

       
Hodnotit knihu může pouze přihlášený uživatel.

www.lanczova.cz - oficiální stránky Lenky Lanczové : mapa stránek Lenky Lanczové

Pokud se tu trošku ztrácíte a chcete se dozvědět, kde co najdete, pomůže vám mapa stránek.
homepage  |   o lence  |   časté dotazy  |   debata  |   knihy  |   srazy  |   soutěže  |   kontakty  |   hledat
Copyright © 2006