Milá paní Lenko,
patřím mezi Va?e pravidelné čtenářky od svých cca jedenácti let a nikdy se nemů?u dočkat nové knihy. Ale to není hlavní důvod, proč nyní pí?u.
Schválně pí?u ke knize Vůně de?tě (ta druhá "silná" je Půlnoční sny). V době, kdy kniha Vůně de?tě vy?la, jsem ji přelouskala rychle, stejně jako v?echny ostatní. Tentokrát jsem si ji ale pěkně vychutnala a za poslední týden si obzvlá?tě některé pasá?e pročítám znovu a znovu, jak stra?livě se mi líbí zalíbení Pavly a Mariana.
Já osobně mám u? devátý rok přítele, posledních několik týdnů konečně i ?ijeme spolu a jsem nej??astněj?í tvor na světě. Můj přítel je milý, pozorný a vím (a také velmi cítím), ?e mě má hodně rád. Nikdy ale nebyl na ?ádné vět?í projevování citů třeba v takové podobě, jak Vy pí?ete. Jeliko? jsem realista, vím, ?e v ?ivotě je to v?dy trochu jinak ne? v knihách a na druhou stranu - já jsem ráda, ?e to je z jeho chování poznat, slovíčka nepotřebuju.
Tím spí? se ale ráda ocitám mimo realitu ve Va?ich příbězích a představuju si sebe na místě některé z hrdinek, jaké by to asi bylo, kdyby mi kluk říkal něco takového, no jo zkrátka románoví idolové...
Děkuji za ty bezpochybné úniky z reality!
Nakonec bych Vám ráda popřála hodně sil do dal?ího tvoření. Tu?ím, ?e je tě?ké dr?et la?ku stále tak vysoko, ale snad Vás ?enou kupředu i povzbuzující komentáře nás čtenářek, které chceme pořád víc, víc, víííc :)
A kdybyste někdy potřebovala inspiraci - moje fantazie občas vykouzlí neuvěřitelné kousky, ze kterých by se mo?ná dalo čerpat :)
Good luck přeje Aneta