Dobrý den,

kdy? teď přemý?lím o tom, co napsat, vlévají se mi slzy do očí. Je mi 18 let a Va?i kní?ku mám něco jako povinnou četbu na ka?dé prázdniny. Jeliko? se i ty leto?ní blí?í, u? jsem si Va?e knihy zamluvila, abych se dostala u? před prázdninami do té skvělé prázdninové atmosféry. Ohledně mého úvodu a těch slz, Va?e trilogie Blí?enci, ve mně poka?dé vzbudí určitou nostalgii, či jak to říci. Abych byla upřímná, od první chvíle, kdy jsem tuto kní?ku četla, ne?lo to jinak, ne? se do Dicka absolutně imaginárně zamilovat. Myslím, ?e kluk jako on určitě existuje a já u? pár let věřím v to, ?e někoho takového mám ?anci potkat. Zatím se mi to ov?em nepodařilo, ale já věřím, ?e jednou snad ano :).. Mo?ná si teď myslíte, ?e je to hloupost, asi i je, ale i přes to, já Va?i knihu četla poprvé asi v 15 letech, kdy jsem měla dost zvlá?tní pubertu a potkávala jsem spoustu kluků. Ani jeden se v?ak mému vysněnému Dickovi nepodobal a tak prostě neměli ?anci :D Vím, ?e je to hloupé, zamilovat se do kni?ní postavy, ale jsem u? odjak?iva snílek a asi se s ním nedá nic udělat :).
Co bylo cílem mého příspěvku, hrozně moc jsem Vám chtěla poděkovat, ale jsme mi svými kní?kami často ukázala správnou cestu a ?e jste mě jimi dokázala tak nějak vychovat a říct, co je dobré a co ne. :) Jestli budu mít v budoucnosti dceru, a já doufám, ?e ano, bude mít povinnost číst tyhle kní?ky, které dokázaly mně pomoci v nejrůzněj?ích situacích.

Přeji Vám mnoho inspirace do dal?ích let a věřím, ?e je?tě vydáte spoustu knih stejně skvělých a úspě?ných, jako byla trilogie Blí?enci :)