Dobrý večer, Lenko,
hledala jsem odpověď na jednu podzimní kvízovou otázku a místo toho jsem opět narazila na zajímavou debatu k Potí?istce, která mě donutila opět přemý?let a nakonec změnit názor ohledně pokračování a vůbec v?eho kolem této emočně vyčerpávající knihy.
Co bylo dál bych na jednu stranu z va?eho pohledu stále vědět chtěla, ale po dne?ním dni se víc přikláním na stranu "nechme to, jak to je" - tj. bez pokračování. Asi by to nebylo to pravé ořechové (jak často pí?ete :)), kdybyste se do psaní nutila, kdy? tím, jak stále váháte, dáváte tak trochu najevo, ?e nejlep?í ře?ení shledáte v otevřeném konci. Abyste vět?inu uspokojila, musela byste vydat minimálně dvě rozdílná pokračování, nebo vymyslet postavu (nejlépe novou, popř. "vykreslit" tu starou do "dokonalosti" pro dívčí oči), která by uspokojila nejen čtenářky s přehnaně romantickou du?í, které stále vidí Bena (jako dříve já) coby jediného ?árčina partnera, ale i těm, kterým jde o celkové rozuzlení - následky ?árčina přiznání atd., by nevadilo malé zpestření v podobě lásky. :) To? můj názor. Snad se brzy rozhodnete, jak s příběhem definitivně nalo?it, ráda bych toti? věděla, jestli u? je načase pustit Potí?istku z hlavy. :)
Mějte se krásně! :)