Bo?e.
To bylo první, co mi vyvanulo na mysli, kdy? jsem dočetla poslední větu. Skočila jsem Vám na lep, Lenko, proto?e jsem vá?ně věřila, ?e tohle bude jedna z těch knih, které skončí láskou. Nebo alespoň nadějí, jako Čas něhy. A ono ne :( Na druhou stranu, přeslazené románky o nehynoucí lásce nemusím - to je jeden z mnoha důvodů, proč jste mojí velmi oblíbenou spisovatelkou - ale moc, hrozně a neskutečně moc jsem chtěla, aby byla Marcela s Kry?tofem. Nicméně doufám dále, ?e bude ??astná, třeba s tím Robertem...
Příběh jako takový mi připomněl Mokrou náruč léta, tam to bylo dost podobné - Iva i Marcela byly jedináčci, nevěřily rodičům, měly "dokonalé" sestřenice, atd.
Mrzelo mě to s Mí?ou, proto?e ta holka si to fakt nezaslou?ila. Zvlá?? kdy? Marcela to udělala jen kvůli Kry?tofovi, ?e.
?anda tu byla o něco normálněj?í a snesitelněj?í ne? v Potí?ístce, i kdy? u? v patnácti byla éro... To mi připomíná, nemají Hájkovi něco společného s Benem? Mám dojem, ?e Ben a Vojta byli taky Hájkovi.
Kilometrový příspěvek psát nehodlám, jeliko? budu psát je?tě dva :) Tak?e končím, s pochvalou, samozřejmě. Kní?ka se mi toti? opravdu líbila a no, to, ?e neskončila podle mých představ, jí neubírá na kráse.
Cesty ?ivota jsou prostě nevyzpytatelné ;)