Hezké slunečné odpoledne,
předem příspěvku bych ráda poděkovala za Vaše knížky, které čtu hrozně ráda. Sice mi jich pár zbývá dočíst, ale 3/4 Vašich knížek jsem již přečetla. Téměř ke všem jsem se minimálně jednou vrátila. K Potížistce jsem vrátila vrátila přesně po čtvrté. A ačkoliv jsem čekala, co se stane, netěšila jsem se na konec, protože mi bylo všech hrozně líto (neplakala jsem tak, jako při prvním a druhém přečtení, ale bylo mi smutno).
Vím, že jste napsala, že se bojíte, abyste pokračováním nezkazila tento silný příběh, ale...I tak by si Šárka a ostatní zasloužili pokračování. Se Šárkou totiž soucítím, v určitých ohledech jsem jí byla hrozně podobná, ale já měla podporu v rodičích. A já jsem jí strašně přála, aby ji měla taky, proto jsem napnutá jak kšandy, jak to s ní vlastně dopadne :)

Milá Kristen, i tebe vítám na svých stránkách a děkuji za krásný příspěvek, moc mě potěšil tvým stálým zájmem o moje knihy. Už to, že se k příběhům vracíš, je pochvala sama o sobě! Potížistku jsi vystihla pěkně, je to hodně silný příběh a moje obavy, že by se tím zkazil právě ten náboj, jsou dost opodstatněné. Je ale fakt, že i tolik let po vydání knihy mi čtenářky píší o pokračování... takže by asi být mělo. No, uvidíme, zatím si - pořád - nejsem jistá... Měj se krásně, přeji pěkné počteníčko i těch posledních pár románů, co ti k přečtení kompletní sbírky chybí.

Já vím, ?e kdy? napí?u "popřemý?lím" o tom, ?e to nic neřekne a zní to jako kli?é, ale je to prostě tak :)