Tak jeste jednou...
Vazena pani Lenko,
omlouvam se, musela jsem se znovu zaregistrovat na vase stranky, snad nedelam velky chaos... :)
Tedy nemusela, chtela jsem. Chtela jsem vam pochvalit triologii o Monice a Mikulasovi. To byly posledni knihy, ktere jsem od vas necetla. Za dva dny tri knizky, to je dobry vykon, ne? :) Nemohla jsem se odtrhnout..
Jelikoz uz patrim (nejspis) mezi vase starsi ctenarky a sama mam dite, tak je mi to tema velmi blizke a nasla jsem se v nem.
Pri odstavcich, kdy Monika premysli, co s detmi udela, se mi vybavily vlastni vzpominky, kdy jsem mela pocit, ze to nejlepsi, co muzu pro sve dite udelat, je jit na potrat. Nastesti jsem dostala rozum, syn ma tri roky, je U Z A S N Y a...
A proc to vlastne pisu - jste prvni vy a vase ctenarky v diskuzi, kterym nahlas rikam (pisu), ze jsem mela stejne kacirske myslenky, nechtela jsem se stat matkou a mela jsem strach z budoucnosti, z kazdeho jednoho dne... A treba je tady taky nejaka mlada slecna, ktere zrovna test ukazal dve carky a ona ma pocit, ze se ji zivot hrouti pod rukama.
Rada bych ji vzkazala, ze nejen v knize, ale i v zivote to dobre dopada :)
A vam, Lenko, moc dekuju, ze pisete i o takovych tematech a takovych hrdinkach, ve kterych vase fanynky vidi samu sebe, treba i pred par lety... :)
Byly to uzasne dva dny stravene nad uzasnym pribehem.
Preji krasne leto a spoustu inspirace.
Misa
Milá Míšo, děkuji za dlouhý a krásný příspěvek, moc potěšil! Monika a Miki jsou moji oblíbenci, tudíž jsem ráda, že nejen moji :) A vůbec, je prima, že jsi Mončin příběh prožívala víc, když v něm byly i shodné body, tím pádem jsi hrdinčiny starosti chápala a prožívala víc, že to nebylo žádné vzdálené téma. No a nejskvělejší je, že jsi šťastná a zvolila jsi dobře (stejně jako Monika, která si sice zkomplikovala život, ale určitě je spokojená). Ještě jednou díky!