Milá Sofie, děkuji za příspěvek, koukám, že přišel už na konci prosince, ale já ho nějak zazdila, takže se omlouvám za zpoždění :) Každá knížka sedne každému jinak, což je super, protože v té hromadě šedesáti knih si vybere tu "svou" každý :) Život na ostro není pesimistický, je jen realistický - a navíc tenhle příběh má vyloženě nadějný konec. Ony totiž romány s náctiletými hrdinkami jsou zákonitě optimističtější - v tom věku všechno teprve začíná a každý doufá, že jemu to vyjde a že ty špatné věci, co se dějí kolem, se mu vyhnou. Veronika a její vrstevníci mají o deset let víc a tím pádem i mnohem víc "odžito", a to včetně těch negativních věcí, které si v sedmnácti neuměli představit, že by se jich něco takového mohlo týkat. (A proto logicky romány s ženami kolem čtyřicítky jsou ještě pesimističtější, tak to prostě je :) ). Nevěra, rozchody, žárlivý partner, nevšímavý partner, a to nemluvím o ještě těžších věcech, jako je domácí týrání, vážné nemoci a smrt, kterým se záměrně ve svých knihách vyhýbám. Sama Veronika nejdřív ani nechtěla věřit, že ji potkalo takové štěstí na skvělý vztah - a on byl skutečně skvělý, včetně toho sexu, který je v době největší zamilovanosti a vzájemného okouzlení vždycky hodně žhavý :), kdyby se zase nestalo něco jiného... Prostě štěstí je vrtkavé a nestálé. Ale samozřejmě občas to někomu také vyjde... Je jen otázka, jak dlouho to vydrží. Upřímně řečeno stačí se podívat všude kolem - a pokud se zdá všechno super, je to dobře, akorát jde o to, zda tak super to bude i za deset, dvacet let.. nebo i mnohem kratší dobu. Žádný pesimismus, to je realita, bohužel. Co se týče Mariany - ne, není to tatáž postava, jde jen o shodné jméno.
Milá Sofie, měj se krásně, přeji do nového roku všechno nej, ať se ti to špatné i nadále vyhýbá!

Děkuji. Myslela jsem to spíš tak, že svět je plný špatných věci a proto se víc odreaguju u toho když je vše super. Ale jak rikas kazdy si vybere tu svou. Takže já se jdu vrátit ke zbývajícím zhruba 40 co jsem četla a byli pěkné. Ale jinak těším se na další a další knihy a jsem kamarádce vděčná, že mi okolo 1 roku prinesla mou první ,,Lanczovku " se slovy něčum pořad do těch detektivek a bylo to. :D :)

Je to přesně tak, jak píšeš, že je svět plný špatných věcí a že většina lidí chce tomu aspoň v knížkách (i ve filmech) utéct, ale zase kdyby to bylo jen růžové, tak by to nebyly knihy ze života, to je to. U náctiletých hrdinek je to všechno ve fázi očekávání a nic fatálního tam takřka ani být nemůže, nakonec ani rozchod není v tomhle věku žádná tragédie, po první lásce přijde druhá, třetí... Ovšem čím jsou hrdinky starší, tím je to pesimističtější, co si budeme povídat. Ne že by bylo všechno patné a nikomu nic nevyšlo, to rozhodně ne, jen už je člověk (a tedy i hrdinky) víc "otlučený" životem. Ale tak je výběr, stačí vzít kteroukoli knížku s mladšími hrdinkami a prožít s nimi nějaký ten voňavý veselý příběh. Je super, že tě kamarádka k mým knížkám přivedla :) Měj se moc hezky.