4. LanczCon

V 15h jsem v práci uklidila papíry ze stolu, vypnula PC a vyrazila na tramvaj. Měly jsme domluvený sraz se Zdeňkou a Adélkou v 15:30 ve stanici metra Kři?íkova. Adélka u? tam čekala, znaly jsme se zatím jen z internetu, přesto jsme se hned pěkně rozkecaly při čekání na Zdeňku. Je fajn, kdy? si s lidmi vzájemně porozumíme při prvním setkání, co? jsem během víkendu je?tě několikrát za?ila. Konečně dorazila i Zdeňka a ?ly jsme je?tě ke mně domů pro věci. Na chodbě nás čekalo překvapení, asi potkan, vyjekly jsme a on utekl. Mo?ná to byl domácí mazlíček, kdo ví, vypadal celkem čistě. Je?tě jsem se doma pobalila a mohly jsme vyrazit. Holkám se moc líbilo na?e auto, takový minibusík. Zastavily jsme natankovat a Adélka nám umyla přední sklo, ne?lo jí to moc setřít, tak přiskočil ochotný pumpař a pomohl. Já na to koukala od kasy při placení a v duchu jsem si říkala: ?No jo, vidí pěkný holky, tak kmitá.? Cesta utíkala rychle, i kdy? jsme jely v kolonách, pořád jsme si povídaly. V Pelhřimově jsme nakoupily a pomalu se blí?ily k cíli. Je?tě byla zastávka v poli, kde se muselo i fotit. Vůbec nechápeme, ?e jsme dorazily téměř poslední, v?ichni u? nás sháněli. To byla pak vítačka se starými známými a také seznamovačka s novými tvářemi. Navečeřeli jsme se a pak se vmáčkli do jedné chatky, kde jsme se jeden po druhém představili. Pak jsme se klasicky rozdělili na kuřáky před chatkou a nekuřáky v chatce. V?ichni jsme si pěkně povídali. Kdy? se ?lo u? spát, tak nám Nikol v chatce je?tě pustila ?moulíky a filmová ?moulinka je prý o?klivá.

V sobotu jsme vstali kupodivu zavčasu a s pár holkama jsme si daly rozcvičku. Je?tě dopít kafíčko, vykouřit cigárko a jelo se na výlet. Já měla auto plný ú?asných bab, hlavně ochmatávání Kačky, při řazení pětky, mě moooc bavilo. Prohlídka zámku v Dačicích byla pěkná, předcházelo mu vtipné rozpočítávání vstupného na dospělé, studenty a průvodce. Pán za kasou nás je?tě prosil, abychom mu nevypla?ili průvodce. Taková tlupa dá asi zabrat nervům, ale zvládl to pěkně. Procházka po parku byla taky příjemná a samozřejmě se fotilo a fotilo. Pak se zavelelo k odjezdu do Slavonic na kafčo. Musím říct, ?e jako kolona osmi aut jsme to v?ichni zvládali, nikdo se nikde neztratil. To, ?e pak některá auta jezdila sólo a ztratila se, je jiná kapitola, haha. Zastávka ve Slavonicích byla opravdu asi jen půl hodinová a u? jsme zase frčeli dál. Tentokrát na Land?tejn, hlavní atrakce dne. Nejen hrad, ale i restaurace pod hradem nám dopřály nezapomenutelný zá?itek. Moc lidí najednou, nevychytané objednávání hotovek, zmatená obsluha, men?í oboustranné provokace zavr?ené prohlá?ením neprofesionální servírky: ?A? u? ty krávy vypadnou.? Na?eho stolu se to přímo netýkalo, jen jsem se tro?ku děsila, ?e to zkazí náladu po zbytek dne, na?těstí se tak nestalo a my mohly vyrazit na prohlídku hradu. Nezapomenu na Zdeňky dotaz: ?Tak kde tady ?*kali?!? Nejvíce se fotilo na hradní vě?i, byla to vá?ně nádhera, takhle rozlehlých hradů je málo. Po prohlídce byl čas se vrátit do kempu, to u? odjí?děl ka?dý, jak chtěl. Při příjezdu do kempu jsme uviděli Lentilku s Mikym a jaké bylo překvapení, ?e nebyli sami. Malá princezna v kočárku byla opravdu kouzelná. V?echny jsme se nahrnuly do sprch, hlavně v na?í chatce o 6ti holkách se téměř stála fronta. Já na?těstí ?la jako první, chuchu. Nezbytné kafíčko a cigárko před chatkou a pak u? se začaly nosit ?idle a stoly k ohni?ti, následovaly dobroty na stůl a u? jsme v?ichni vyhlí?eli Lenku s Petrem. Pan správce chytře vyu?il situace, kdy jsme byli v?ichni pohromadě a hned nás zkasíroval. Poté se jako ka?dý rok fotila hromadná fotka, je zajímavé pak sledovat, jak se kdo změnil. Kdy? jsme se v?ichni usadili, tak nás Lenka vyzvala, abychom se je?tě před její besedou představili, u? jsme to měli pěkně natrénované z pátku. Při Lenčině besedě jsem si v?imla u spousty holek, jak hltají ka?dé slovo, já u? jednu besedu před 6ti lety sly?ela, ale i pro mě to byl opět zá?itek. Nostalgie a vzpomínky, co jsem cítila, kdy? jsem Lenčiny kní?ky četla třeba v patnácti. Jak si člověk přál za?ívat stejné věci, jako hrdinky v kní?kách a skutečně se některé zá?itky dostavily. Následné soutě?e jsem se nezúčastnila, akorát bych pokazila tak krásný výsledek, kdy to v?ichni vět?inou napsali bez chyby a nebo byla maximálně jedna chybička. Nečtu, nic nečtu a nevím proč, přitom mě to ?tve. Lenka si mákla při podepisování a pak jí je?tě Petr přidusil, kdy? zapaloval oheň a v?echen dým ?el na ní. Buřtíky opékal snad ka?dý, krásná táborová atmosféra. Na?e VIPchatka se fotila v různých pozicích, byla sranda. Zobalo se u stolu a kecalo se v různých vět?ích či men?ích hloučcích. Kdy? Lenka odjela, najednou se udělal kruh kolem ohně a kdosi navrhl, ?e bychom si mohli zahrát zajímavou hru, v podstatě vyvolávání jmen, kdo u ohně sedí. Moc jsme se nasmáli, kdy? třeba někdo vyvolal ?Hanka, Hanka?je tu nějaká Hanka?!? Já zas občas nemohla vyvolat vůbec nikoho, motala se mi v hlavě jména. Ale trest ani nebyl vlastně trest, cvaknout si dobrého moku, to já stejně ráda. Postupně pak lidi u ohně odpadávali a poslední skupinka si je?tě u?ila čtení Lenčiných knih ze Zdeňkova počítače. Je?tě poklidit a spát. Ov?em na?e chatka se k tomu nějak neměla, kecaly jsme a? do 4h.

Ráno jsme tím pádem vstávaly poslední, venku u? byl pěkný cvrkot, pejskové pobíhali okolo. Posnídali jsme a je?tě před loučením se fotilo, kde nejsem, ale vlastně jsem, hehe. Postupně jsme se loučili, a? zůstala jen skupinka 4 aut a vyrazily jsme s holkama je?tě na společný oběd v Telči. Zaparkovaly jsme ve městě, já zabouchla dveře a ?vih, spadlo mi okýnko. Věděla jsem, ?e je rozbité a tajně jsem doufala, ?e se mi s ním nic nestane, tak stalo. Asi půl hodiny jsme se tam s tím mordovaly, nakonec jsme to daly dohromady i po telefonátu s tátou. Opravdu víkend nabitý zá?itky. Oběd byl výborný, je?tě proběhlo nějaké společné focení a vyrazily jsme do Jihlavy, kde jsme vysazovaly 3 holčiny. Na čerpací stanici v Jihlavě proběhlo dal?í loučení a můj minibusík frčel na Prahu. Adélku a Zdeňku jsem vysadila na Florenci a pak jsem jely k Sandře. Pozvala mě na kafčo, kde jsem je?tě pokecala s Davidem a společně jsme si prohlídli fotky. Úplně poslední loučení se San a pak domů, plácnout se na gauč.

Sraz byl skvělý, ú?asný, grandiosní, nádherný, super, milý, veselý, prosluněný a hlavně nezapomenutelný.

Jitka (Inready)