www.lanczova.cz - oficiální stránky Lenky Lanczové


Jubilejní sraz po deseti letech - od Simony (Tanakin)

Výroční LanczCon

Dva roky plánování, těšení se a pak ten víkend tak rychle uteče, že to není možné?

Letošní LanczCon byl v mnohém výjimečný, byl šestý v pořadí (můj pátý v pořadí) a navíc to bylo deset let od vůbec prvního conu. Letos poprvé se také konal někde jinde. Z jihu jsme se přesunuly na sever, do kempu Stříbrný rybník u Hradce Králové. A jiný byl sraz i v mnoha dalších ohledech  .

I když už od srazu nějaká doba uplynula, některé vzpomínky lehce vybledly, jiné přetrvávají, ale stejně? Den D, pátek 27. května se přiblížil neskutečnou rychlostí. Člověk nemohl uvěřit, že už je to tady. Obavy, aby se na poslední chvíli nic nepo?, aby vše klaplo, všichni v pořádku dorazili, vyšlo počasí a tak vůbec, ale také velká radost z budoucích setkání. Ráno dobalit, hlavně nezapomenout knížky na podpis a upečené osvědčené brownies, a pelášit, jak to těžká taška dovolí, na autobus. Jak naschvál nejede žádný nízkopodlažní. Takže vyšlapat schůdky nahoru, za tři minuty zase s plnou polní dolů, počkat na spoj do Ostravy a opět to samé. Dokonce jela po delší době i revizorka, asi znamení. Ve Svinově setkání s Luckou, skvělou cestovní parťačkou, a poté i s nováčkem Teou.

Také nás hned na úvod čekalo jedno nemilé překvapení, náš RegioJet jedoucí ze Slovenska, na který jsme měly koupené lístky, měl skoro hodinu zpoždění. To nám to pěkně začíná? Hodinku však vyplníme povídáním, sdělováním novinek a tak vůbec  a vlaku se skutečně dočkáme. Cesta je náročnější, zpoždění dělá své. Jenže to není vše. V Mohelnici mimořádně zastavujeme a dozvídáme se, že budeme mít další, minimálně půlhodinové, zpoždění. Někde před námi totiž skočil člověk pod Pendolino. Brrr. A to jsme si pochvalovaly, že cesta na sever bude pohodlnější a rychlejší, než na jih. Tůdle! 

V Pardubicích jsme úspěšně přestoupily a v Hradci jsme byly za chvilku. Konečně! Na nádraží nás už čekala naše řidička Nikol, hlavní organizátorka celého srazu (díky!!!). Společně jsme se přesunuly k Lidlu, skočily si nakoupit poslední drobnosti a čekaly jsme na poslední naši cestující Katku. Jenže jak se se všemi těmi zavazadly naskládat do auta? Když jen skoro celý kufr zabírá dřevo? Tašky jsme nakonec naskládaly na sedadlo na sebe a Lucka strávila cestu přes půl Hradce na klíně  No, potkat policajty, asi by se hodně divili?

Kemp je rozlehlý, ale vypadá příjemně, a tak si vybíráme tu správnou VIP chatku, samozřejmě tu hezčí a lepší, a vybalujeme a čekáme na další účastnice, které postupně přijíždějí, tedy až na děvčata z Jihlavy, která si udělala vyhlídkovou jízdu krajem. Pak jsme vyrazily na večeři a na menší procházku kempem k rybníku, který měl dokonce tobogan. A před chatkou, v chatce i v postelích jsme si povídaly a bavily se do časných ranních hodin.

Sobotní ráno bylo sice uzívané, ale plné úsměvů a také překvapení. K tomu největšímu a nejhezčímu patřil nečekaný příjezd Jany, postupně pak přijela Martina s Mikym i Barča se Zuzkou, následovala snídaně a přípravy na odjezd na výlety. Jedna skupinka mířila autobusem do centra Hradce, druhá skupinka se rozdělila do aut a vyjela na nedaleký zámek Hrádek u Nechanic. Cestou sice nebyla nouze o dramatické události, ale nakonec jsme se tam všichni sešli. Zámek to byl moc pěkný, i když jsme vůbec nestihli vkročit do zahrad, ale slečna průvodkyně to moc neuměla ? asi nějaká conová smůla... Ale co se dá dělat. Po prohlídce jsme se s velkým hladem přesunuli do nedalekého městečka. Vybraná restaurace praskala ve švech, ale nakonec se dovnitř celá naše výprava vešla. To však byl jen začátek. Kuchyň nestíhala a nápor hladových Lanczovek ji dorazil. Musím říct, že během více než hodinového čekání mě hlad přešel, ale jídla jsme se nakonec, dříve, či později, dočkali všichni. Zmatky při placení byly už jen třešničkou na dortu.

V restauraci jsme se zdrželi déle, než jsme počítali, ale stejně jsme do kempu dorazili, i se zajížďkou na doplnění zásob, dříve než druhá výletní skupina. Dobrá nálada nás neopouštěla, a to ani přesto, že se zlověstně mračilo. Začali jsme připravovat stoly a dobroty na hlavní bod celého srazu ? besedu s paní Lenkou, která za námi do Hradce na otočku přijela. Doslova na skok přijela i Libuška s rodinou a s nepřekonatelnými dobrotami, které jsem si soukromě korunovala na to nejlepší, co jsem kdy v poslední době jedla!

Přijela také dvě mladá děvčata, mimochodem hodně sympatické holky, kterým jsme musely určitě připadat jako staré větve  . A nakonec jsme se dočkaly i Lenky s Petrem. Mezitím dvakrát sprchlo, takže jsme všechny nachystané dobroty zase rychle schovávali a všichni se natlačili do jedné chatky, ale to ke conu prostě patří. Ani letos nechyběla sbírka pro pejsky a kočičky z útulku, která se opět povedla a člověka aspoň hřeje moc hezký pocit. A také jsme se dočkali Lenčiny besedy! I když jsme ji někteří slyšeli podruhé či potřetí, hltali jsme ji, jako poprvé. Dozvěděli jsme se také několik novinek, některé moc pozitivní nebyly, ale nepřestávám(e) doufat, že se nové knížky ještě někdy dočkáme!

Nechybělo ani tradiční kolečko představování a sdělování novinek, ochutnávání dobrot, ohníček, povídání? No prostě ta pravá srazová atmosféra. Zážitků bylo během toho víkendu tolik, že ani všechny nejdou vypsat. Letošní con se však nesl ve znamení pořadu Prostřeno. 

Nedělní ráno pak bylo mírně unavené a nostalgické. Zase to tak rychle uteklo? Tak už jen dojíst zbytky, sbalit se, uklidit chatky, vyfotit se a pomalu se loučit a postupně odjíždět? Letos jsem se rozhodla, že konečně nebudu spěchat domů a pořádně si ještě užiju i neděli. A tak se i stalo. Pár posledních Lanczovek se přesunulo do centra Hradce, kde se část usídlila v restauraci a my ostatní jsme vystoupali na impozantní a krásně zrekonstruovanou Bílou věž. Pohledy do okolí i pozdější posezení v restauraci nám zpříjemňoval obřad, zřejmě první svaté přijímání, pod širým nebem. A měli tam naprosto luxusní česnečku! Takovou jsem hodně dlouho neměla a po náročném víkendu opravdu přišla vhod  .

I neděle utíkala závratnou rychlostí, a tak nastal čas přesunout se na nádraží, rozloučit se a ve čtyřech ? já, Lucka, Barča a Zuzka ? se vydat do Pardubic. Čekání na naše Pendolino jsme si zpříjemnily pohodovým pokecem a dobrotami v mekáči, neb nádražní restaurace nevypadala moc přívětivě. Sice jsme zpátky domů jely v tichém oddílu, kde jsme musely být jako myšky, ale mně to teda vůbec nevadilo, dodřímala jsem až do Ostravy  , kde nastalo poslední loučení s holkami a vítání s mužem, který pro mě přijel.

A co říct závěrem? Milé Lanczovky, jsem moc ráda, že vás znám! Jste skvělé a děkuji vám za všechno! Kde se sejdeme za dva roky?

Simona Mikšová - Tanakin




www.lanczova.cz - oficiální stránky Lenky Lanczové : srazy

   Fotografie
   Raporty

www.lanczova.cz - oficiální stránky Lenky Lanczové

   VI. Lancz-con 27.-29.5.2016 v kempu Stříbrný rybník
   V. Lancz-con 13.-15.6.2014 v kempu Chaty Zvůle
   IV. Lancz-con 15.-17.6.2012 v kempu Zvůle
   III. Lancz-con 18.-20.6.2010 v kempu Agmar Malý Ratmírov
   Moravský minisraz
   II.Lancz-con 13.-15.6.2008 v kempu Agmar Ratmírov
   Jarní sraz v Pardubicích
   Jarní minisraz v Praze
   Minisraz v Praze
   I.Lancz-con 1.červenec, Slavonice

www.lanczova.cz - oficiální stránky Lenky Lanczové : mapa stránek Lenky Lanczové

Pokud se tu trošku ztrácíte a chcete se dozvědět, kde co najdete, pomůže vám mapa stránek.
homepage  |   o lence  |   časté dotazy  |   debata  |   knihy  |   srazy  |   soutěže  |   kontakty  |   hledat
Copyright © 2006