Pátek 13. června

Ráno se po dlouhé době probouzím doma a vůbec mi nedochází, ?e za pár hodin začíná sraz. Klasika. Dopoledne se táhne v mírně letargickém duchu, kolem oběda u? začínám zmatečně korzovat po bytě?abych kolem druhé doběhla k busu s jazykem na vestě a v něm si, na místní dopravní poměry překvapivě měkké sedačce, pogratulovala k tomu, jak pěkným spojem jedu. Maximálně dvacetiminutová čekání při přestupech, v?echno pěkně navazuje, paráda?.si říkám, dokud mi Jaru?ka telefonicky neoznámí, ?e úzkokolejka padla. Ne? se v?ak stačím vyděsit dodá, ?e pojedeme náhradním spojem přes jakýsi Bla?ejov (jasně, zaslou?ím facku). Tak?e vlastně v?echno v suchu. A kdy? v Jindřichově Hradci potkám partičku na?ich (Richenzaa, Tanakin, Káčátko, Jasmine, Jaru?ka ? Antonie) jsem si jista, ?e k cíli, i přes pro někoho smolné datum, dorazíme.

V kempu jsme první a temperamentní paní za barem nás u? v prvních minutách odrovná záhadnými čachry s umis?ováním na chatkách i tím, jak nás tituluje?.,,?eny, ?eny, ?eny.? Kdo by to byl řekl? Nicméně klíče nám propůjčí, ubytujeme se?a já do hodiny seznávám, ?e mám super spolubydlící a tento víkend bude asi dost velká zábava. Nakonec přijí?dí i paní Lenka se Sandrou, zkou?íme zdej?í pohostinnost ? a během večera se nestačíme divit.

,,Slečno, vy jste taková hejbací?? Asi nejznáměj?í servírčina perla, sledovat ji byl opravdu zá?itek. Z příjemně neformálního přístupu obsluhy se během dvou hodin stala nezřízeně rozpačitá (nebo rozpačitě nezřízená?) střela. Kdy? komentuje jednotlivé (ne)útraty, jdu do kolen, nicméně posezení bylo vydařené. Pokecaly jsme, zadaptovaly a nalomily počáteční ledy, v?e je tak jak má být, jen v chatkách zima neskutečná. Kolem půlnoci se choulím oblečená v posteli, je mi v?elijak a zachrání mě teprve kukaččiny ú?asné tepláky na kalanetiku, teplá deka kolem zad a hlavně příval ukecanosti, který ?ivíme a? do časných ranních hodin. Dobře jsme začaly.

Sobota 14. června

Jedeme do Hradce. Skoro v?ichni, i to počasí se vybírá. Úzkokolejka tentokrát nezklamala a upovídanou bandu dovezla do jednoho z nejhezčích jihočeských měst. Po cestě z nádra?í jsme sice málem ztratily Jaru?ku (!) a Lusi s přítelem, přesto v?e vypadá slibně. Na náměstí se blýskají veteráni, několik lidí v kostýmech slibuje velkou slávu, na rozdíl od paní v knihkupectví oznamující, ?e novou knihu je?tě nedostali. Po celkem bezproblémové úmluvě se část skupinky vydává na prohlídku a my, kteří jsme někdej?í vítkovské sídlo buď viděli, nebo na něj prostě postrádáme náladu se jdeme barbarsky a nekulturně najíst. Ale co nekulturně?v?dy? právě v restauraci nad hermelínem poznávám Mí?u s Akou a speciálně z Mí?iných hlá?ek jdu do kolen. Pak návrat na náměstí, dělení do několika skupinek a men?í bloudění cestou k vlaku. Odjí?díme (s novou dvoučlennou posilou) kolem druhé, v kempu na nás toti? čekají dal?í, v sobotu přijí?dějící diskutující.

Jednu věc dost ře?íme po celý den ? proč se jistá čtyřčlenná skupinka tak separuje? Ano, lehký stín podezření by tu byl, ale neděláme rozbroje a čekáme, jak se celá situace vyvrbí. Mrzí nás to, ?tve a vzbuzuje zvědavost (?e bychom nebyly pro jistý typ lidí dost dobré??). Nicméně necháme věcem volný průběh, seznamujeme se s nově příchozími, připravujeme se hostinu, při ní? se stoly ? slovy klasika ? prohýbají dobrotami a paní Lenka začne svou velmi zajímavou besedu. Osobně netu?ím z momentů, kdy popisuje, jak tě?ce se prosazovala, o problémech s nakladatelstvím i ,,opravdu veselých? a úspě?ných Vánocích. Obdivuhodná trpělivost a obdivuhodně vstřícný přístup ke čtenářkám. A San? Hodně veselá a zajímavé povídání?.a poznání, ?e ani protivný a drsný hrdinky to nemají jednoduché. Jinak se omlouvám milým spolubydlícím za nebezpečí, do něho? jsem uvedla v?echny na?e buřty (málem mi spadly do plamenů) a děkuji kukačce za převzetí vedení a záchranu večeře. Během podvečera jsem si parádně pokecala se spoustou zajímavých lidí, by? na ka?dého času také nevyzbylo a v?echno bylo fajn. Tedy vyjma počasí, které nás opět zahnalo do hospody. Čaj, nic moc čokoláda a soutě?, při ní? zji??uji stav svých (ne)vědomostí. Na kní?ku, která ke mně putuje v rámci Sandřině soutě?e zírám jak zjara, já ?e bych něco vyhrála? Nicméně Lásky a nelásky opravdu mám -  dokonce s podpisem!

Později se, k velké radosti obsluhy, veselá společnost rozchází do různých koutů. Já, Mí?a, Aka,obě Peti, Paty, Romča, Anetka ? Jasmine, Jaru?ka, Kačka a dokonce i tři ze čtyř slečen z dosud záhadné skupinky se scházíme v jisté chatce (u jednoho stolu) s dobrou náladou a příslu?enstvím. Pokračujeme v zábavě, kecáme a kecáme, padají dal?í hlá?ky doplněné těmi ji? zaznamenanými. Právě tady mi k srdci extra přirostla Jasmínka. Kolem půl třetí se mi začínají klí?it oči, loučím se, mířím k chatce ? a čistě zásluhou tmy a mého velice ?patného orientačního smyslu si popletu chatky a zamířím jinam, kde sedí dvě, mě dosud prakticky neznámé, účastnice - Lucánek a Alice. Zvou mě k sobě, lehce se zapovídáme?.a ouha, najednou zme?kaný telefonát od Veri. Snad mě holky nehledají? Sbíhám k výchozímu bodu, zji??uji, ?e hledají a nejrad?i bych si nafackovala. Prý koukly do okna a neviděly mě v posteli, tak se bály, aby se mi něco nestalo?.holky moje, zlatý!:) Muck.

Neděle 15. června

Co napsat. Sotva vylezu z ranní sprchy u? se někdo loučí. Kačka a Anetka ? Jasmine. Holkám tečou po tvářích slzy, jen já si uvědomuji, ?e mi zas v?echno dojde mnohem později, pěkně o samotě a k tomu se mi začne stýskat. Pomalu se balíme, cpu věci do krosny a neustále doufám, ?e něco nezapomenu, zvlá?? pak něco hodně důle?itého. Přichází dal?í a dal?í odjí?dějící, nakonec se loučíme i s Pe?ou ? kukačkou a Paty, s Romčou z osazenstva chatky zůstáváme samy. Během čekání na Romanina přítele si povídám se Zdeňkem, který vypráví o mnohých zajímavých (a mě neznámých věcech) a Dandy, kterou jsem vlastně nestihla ani pořádně poznat. Kolem jedenácté (?) nasedáme do auta, směr Olomouc. Cestování s Romčou a Martinem bylo super, moc příjemné ? i ty Wanastovky u nich? jsem chvílemi doháněla spánkový deficit a následně se solidárně probouzela. Kolem ?esté u? jsme v hanácké metropoli, loučíme se?.na kolej kráčím sama a říkám si, ?e ten víkend byl skvělý, povzbuzující, du?evně relaxační?.prostě vydařený. A zároveň na mě padá očekávaný smutek. O srazu se dlouho mluvilo ? a tak rychle utekl. Jsem ráda, ?e jsem se ho mohla zúčastnit. Jsem ráda, ?e jsem zas viděla Paty, Jaru?ku, Kačku, Verunku, Romču, Pe?u?a nově pak Pe?u ? kukačku, Anetky, Mí?u a samozřejmě poznala paní Lenku a její rodinu /San fakt překvapila/. Konce jsou v?dycky tě?ké a závěr tohoto reportu není výjimkou?..tak tedy?the end, nebo? v?e podstatné u? bylo napsáno a řečeno, ju?