SRAZ Z PTAČÍ PERSPEKTIVY ( pohledem kukačky)

Pátek třináctého. Pro mě, jako pro pověrčivého člověka toto datum v?dy kritické. A to ani nemusím mít harmonogarm jako v Jáchymovi. Ov?em tento den předčil mé očekávání a po dlouhé době byl jedním z nejhezčích.
Ráno v práci, Nelly mě popohání smskami, tak jí trochu pozlobím a zavolám jí, ?e nejedu. Asi jsem to krapet přehanala, málem jí Jaru?ka musí v trolejbuse křísit. Po práci nakoupím dárečky, co? je nelehký úkol, zvlá?? kdy? mám s sebou věčně obadarovávaného synka. Nejprve se smrtelně urazí, ?e nic, ale kdy? se dozví, ?e prasátko a kočička jsou pro jeho milované tety, se zase odrazí a usmívá se. V?echen materiál doslova nahá?u do auta a vyrazíme pro Nelly, u které má být u? Romča. Jsem trochu nervózní, ale zbytečně. Přivítají nás milé úsměvy, včetně toho Romčiného. Odjezd. Auto praská ve ?vech. O padesát metrů dál mě čeká nelehký úkol a to vysadit Honzíka na VW. V?echno proběhne v pohodě, Honzík se tě?í, ?e bude s tátou opravovat auto a v sobotu vozit děti z dětského domova na tankodromu. Na rozloučenou se místo zamávání svlékne a vyčůrá před vrata servisu.
A pak u? se jede. Je to dost síla, proto?e mám v autě dieslový benzín od drahého man?ela. Hop, hop, do kopce na jedničku a za námi oblaka dýmu a cyklisti odpadávají udu?eni smrady. Myslím si něco o kovářově kobyle, co chodí věčně bosa. Před Romčou se dost stydím, co si o mě pomyslí, ale zdá se býti v pohodě. Na GPS dám raději krat?í vzálenost, abychom nebrzdily provoz. Cestou spácháme naprosto nesmyslný nákup v Hradci a vzhůru do Ratmírova.
Příjezd. Zase trochu nervozity, kterou prohloubí sar.be, která bez přivítání odchází a Adélka, která pozdraví a také odchází. Začínájí se mi klepat ruce, takhle jsem si to nepředstavovala. Záchrana přichází v podobě ?árky ? Ami. Tro?ku se uklidním, proto?e nás mile přivítá a pomů?e nám s věcmi. Na?e chatka je komplet. Ostatní se také sjí?dí, nastává velké a milé představování, já plácám blbosti, ale holky se chechtají. No a nakonec zlatý hřeb večera v podobě paní Leničky a její rodiny. Mám infarktózní stav, setkávám se osobně s člověkem, kterého čtu nepřetr?itě j? patnáct let. Paní Lenka je děsně fajn a obavy nejsou na místě. Kdybych sem teď vlo?ila fotku mojí mamky, asi by se nikdo nedivil, proč mám chu? Lence skočit kolem krku. Je ji moc podobná.
Pak se přemístíme do hospůdky, kde obsluhuje rádobyvtipná servírka, ze které máme pocit, ?e snad chce přebrat paní Leničce Petra. No to by si mohla zkusit, vrhly bychom se na ní. Debatíme, v?echno prokládáme smíchem, fotíme se, mě to dělá dobře, ale výsledný efekt bude asi ?okující. Já a fotky. Pozdě večer se rozloučíme s Lenkou a její sympatickou rodinou a jdeme na chatku. Mám tu čest spát vedle ?árky, pod Patynkou a pod peřinou mám Jaru?ku. Na Romču jsem nezapoměla, choulí se u ?árky. Je docela zima, ?árku bolí záda, tak jí zabalíme do deky a to pomů?e. Kecáme snad do půl třetí.

Sobotní ráno nás čeká příjemné překvápko. Meteorologové se sekli a venku svítí sluníčko. Druhé přichází vzápětí ? Jaru?ka. Přijí?dí paní Lenka s Petrem a vydáváme se na hromadný výlet vláčkem do Hradce. Faktem zůstává, ?e jsem se u? tak dlouho nepobavila. Hradec je krásné město, s Paty hned bereme roha do hračkářství, kde koupíme co jiného, ne? Pata a Mata. Tentokrát na pol?tářku.
Půlka dru?iny se odebere na zámek. Já u? tam byla, tak se přidám ke skupině, která razí na oběd. A ten nemá chybu. Aka s Mi?ou jsou dvojka k pohledání. je s nima sranda a mě z toho a? bolí břicho.
V?ichni se pak sejdeme na vlakovém nádra?í a nastane výměna telefonních čísel a právě nabitých dojmů. Cesta zpět snad ani nejde popsat. Máme s Jaru?kou hysterický záchvat smíchu, který zapřičinila Jaru?čina adresa domů. Jak málo stačí k pocitu naprostého ?těstí.
Po návratu zpět započaly velké přípravy na venkovní besedu a opékání bůřtů. Stoly, ?idle a jídlo jsem vyndali ven a já si sedla. A pak se to stalo. Paní Lenka si sedla vedle mě. Byla jsem konsternována a nemohla jsem se soustředit. Opět se dostavil pocit naprostého ?těstí. Paní Lenka bezvadně vypráví, vydr?ela bych jí poslouchat hodiny. Dokonce nám dovolila nahlédnout do svých se?itů, do kterých napsala první povídku. A také nám prozradila název a obal nové kní?ky. Panovala bezva nálada, velká autogramiáda, kde byla podepsána halda knih. Lenku určitě musela bolet ruka, ale dr?ela se statečně.
Pak si vyměnila místo se Sandrou. I té patří velký obdiv za to, co u? ve svém věku dokázala.
Opékaní buřtů bylo příjmené zakončení venkovní besedy, kde se stal hvězdou večera Pajda a jeho buřtík. Následovalo závěrečné focení a velký přesun do hospůdky, kde nás opět přivítala vtipná paní servírka. Lenka i Sandra si pro nás připravily testík, víceméně kolektivní práci, u kterých opět nastávaly záchvaty smíchu díky Jaru?ce, Patynce a Lentilce. Debatili jsme, zapisovali hlá?ky a dobře se bavili. Nakonec ale muselo přijít loučení s Lenkou a její rodinou. Bylo mi smutno z toho, jak rychle to uteklo.
Přemístění do chatky k Veri, dal?ímu sluníčku na srazu ná? smutek rozehnalo. Byla jsem moc ráda, ?e za námi při?ly i tři holčiny, které se nás do té doby nevím proč stranily. Velká ?koda, proto?e Mirka i Adélka jsou fajn holky. Snad pří?tě. Opět mě bolí břicho smíchy. Anetka ? Jasmine a Káčátko jsou má krevní skupina. ?ampáňo a jahody nemají chybu.

Nedělní ráno raníčko bylo smutněj?í je?tě víc, nemohla jsem ani mluvit. Postupně jsme se rozloučily s Paty se v?emi, slzy v očích, nalo?ily Mílu, na?í milou, třetí jihlavačku a nasedly do auta. Mysela jsem, ?e ani nenastartuju, jak se mi zase klepaly ruce. Pak jsem si ale vzpoměla, kdo na mně doma čeká a na tváři se mi objevil úsměv. Tě?ila jsem se domů. Míla vystoupila v Telči, kde dál výletila se svou rodinkou, Patynka doma (málem jsem to přejela a odvezla jí s sebou) a hurá domů.
Honzík vyběhl ven a deset minut mi visel na krku. Je to moc fajn, kdy? na vás někdo doma čeká. Závěrem chci napsat, ?e mi sraz dal mnoho let ?ivota navíc. V?em děkuju za dárečky a za milou společnost, byli jste skvělí. Patynce děkuju za v?echno. Ona ví, za co.