Čtvrtek 12. června

U? ve čtvrtek jsem byla tě?ce ve skluzu. Začalo to anketkou pro Lenku i pro čtenáře a čtenářky, kterou jsem vypracovala někdy v úterý.
Sbaleno jsem měla od středy, proto?e po práci bych to během hodinky i s cestou z ní domů a s pozdním obědem jen tě?ko stíhala. V 17:41 jsme s Honzím nasedli na vlak do Prahy. Cestou jsem byla a? neposedná, tolik věcí na práci a zbytečný tři hodiny vlakem s rukama v klíně! Rozhodla jsem se, ?e se alespoň do zásoby vyspím, co? mi ?lo samo, vzhledem k celotýdennímu rannímu vstávání, tak?e za půl hoďky u? jsem vesele chrupkala Honzovi na klíně. A udělala jsem dobře, jeliko? jít spát v půl 4 ráno a v 10 vstávat by za okolnosti, ?e bych se předtím po pracovním týdnu nevyspala, dopadlo katastrofálně. Minimálně bych holkám odpadla ve vlaku.
V Praze se skluz je?tě prohloubil, kdy? se mi povedlo ukázkově spálit buchtu, proto?e jsem se zasekla u zpracovávání odpovědí na anketku od holek. Začetla jsem se... Honzí nedával pozor.. a buchta byla černá jak bota.  Pátek 13tého jsem si asi vybrala den předem:(  Honzova rada a snaha odlehčit výsledek pečení tím, ?e budu na srazu tvrdit, ?e je buchta černá, proto?e je kakaová, mu byla odměněna pouhým suchým haha a také byl spra?en pohledem poté, co zkusil by? jen namítnout, ?e ?holt pojede? bez buchty, no!? Ačkoli jsem měla je?tě v záloze jahodový koláč od mamky (prý ?unkový, tvrdili na srazu tací, kteří si spletli jahody se ?unkou:D), bez Izidora se mi jet nechtělo, poněvad? byl prostě slíbený. A taky to byl recept ?tchyně? a já ho stra?ně chtěla vyzkou?et u? předloni na první sraz, jen?e to tenkrát vyhrála ?Sissina?. Po zka?ení nálady při pečení jsem se znovu uchýlila k PC a anketce, kde jsem si  alespoň mohla být jistá, ?e jí nenapravitelně nepokazím.

Pátek 13: června

Musela jsem si nařídit dva budíky, abych se z postele vůbec vymotala. Hned jsem nekompromisně zalarmovala Honzu, jde se do Billy nakoupit suroviny a alou mixovat. Hodiny utíkaly, koukala jsem na ně snad ka?dých pět minut. ?těkala jsem na Honzu rozkazy, zatímco se vybavoval s Ájou, aby se neflákal a míchal krém. Nebo aby to ?el zkontrolovat. Nakonec jsem kolem u? jen pobíhala a dirigovala, aby to namazal tímhle a pak tímhle.. a pak jsem vlastně rozpatlala jen polevu, na v?echno ostatní jsem měla kuchtíka:)
Oblíkla jsem se prozíravě a? po matlání se s polevou, Honzí mi dokonce i sám od sebe buchtu nacpal do krabičky. Jela jsem jak obytný přívěs a to jsem na stránkách pár dní před tím machrovala, jak budu mít poloprázdný batoh!!
Na autobus jsme naskočili spolu, na ?Jakokdybyho? nabrali Míku?ku a na Hájich chytali metro. Na Chodově jsme pak s Míkou Honzu ?vysadily? z metra, proto?e si jel koupit nějaký ?Výdýdýčka? (DVD:) a na Ípáku měly místo něj ?nafasovat? Verunku, jen?e... Verísek nikde!!!
Následovalo zběsilé datlování smsky, kde je, co je, jestli je... nače? jsme se vylodily na Hlaváku a čekaly, jestli vystoupí z dal?ího a nebo je?tě dal?ího metra.
Nakonec jsme se posbíraly, při samém objímání nám málem v?echny věci popadaly, nače? mi Míka vzala ta?ku, já Verunce, Verunka Míce  jahody ? kde je efekt?:) a vyfuněly jsme schody z metra na nádra?í, kde u? jsme vyhlí?ely Pe?u. Samozřejmě jí zahlédla jako první Verunka, my s Míkou jako dvě tetky přihlí?ely.
Sna?ila jsem si osvobodit ruku, ?e si jí jako podáme při tom představování. Pe?a překvapila, vrhla se na mě jak rozjetá lokomotiva, a? jsem hekla:) Ale bylo to moc fajn, hned mi byla sympatická, taková Verunka II., prostě diblík. A tak byly tety z chaty kompletní:)
Na vlak jsme bě?ely přes celé nástupi?tě, kvůli frontě u pokladny jsme se skoro bály, aby neujel. Uvnitř vlaku jsme u?ly snad kilák, ne? jsme na?ly skoro prázdné kupé. Seděl tam pán, jen? z nás musel mít opravdu radost. Předčítaly jsme si tam ?kolní hlá?ky, co věta to výbuch smíchu, krámů tolik, ?e to zabralo celé kupéčko a on se chudák krčil u okýnka na sotva metru čtverečním. Tak?e pokud mohl, raději mizel v uličce:) No jo, holt sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo:D
Smích nás pře?el po Lenčině smsce, kterou mi oznamovala, ?e úzkokolejka nejede a s kým jsem ve vlaku, nače? se nám vrátil, kdy? jsem jí odpověděla, v?echny vyjmenovala  a asi za půl hodinky od ní pípla smska Verunce, ?e úzkokolejka nejede a s kým je ve vlaku:) Má těch sim karet nějak moc:)) To jsme prostě smíchem okomentovat musely:)
No ale co teď. Podruhé jsem si upravila vyslzené oči, omylem jsme málem vystoupily o dvě zastávky dřív, pak u? pro jistotu zablokovaly chodbičku, čím? jsme zapříčinily ?man?elskou? hádku jakýchsi dvou kluků a nakonec Pe?a málem vlítla do náruče dal?ímu, který nám pomohl otevřít dveře, kdy? vlak zastavil.
S tím, ?e náhradní doprava ? autobus do Bla?ejova, jede a? za hodinu, jsme za?ly na oběd, na záchod a do benzínky překvapivě pro bonbony a čoko tyčinky, nikoli pro benzín:)
O hodinu později jsme s hrůzou zjistily, ?e ?ádný autobus nejede, dokonce nejel ani předtím, i kdybychom si bývaly byly ten oběd odpustily.
Nejelo nic ani nikam blí?, Dačice, Telč, Slavonice... nic. Poslední, co jsme mohly, ač nerady, abychom neobtě?ovaly, bylo, zavolat Lence. Uvízly jsme!
Lenka si na?těstí věděla rady, poslala pro nás man?ela, který nás bavil celou cestu a? do Ratmírova Sandřinou zapomenutou televizí na koleji a dal?ími podobnými zá?itky.
A pak u? jen Petino ?brm brm? přes přejezd a byly jsme tam, kde budeme celý víkend říkat doma:)
Hned se k nám začaly shlukovat holky z okolních chatek ? a? na jednu, co? nás překvapilo, ale nijak jsme to neře?ily, byly jsme zaměstnány vítacím kolečkem. S Jasminkou a Kačenkou jsme si hned padly do náruče, konečně jsem mohla vidět ?staré? tváře, tety ze Slavonic:) S ostatními jsem si ?osahala? ruku a představila se.
Chatku jsme vyfasovaly tro?ku mimo, ale nápis na dveřích V.I.P (jako Verunčin dort), nás uklidnil, dali nám správnou:D
Za chvilku u? jsme to tam měly jako ve chlívečku, co? Verunka kvitovala tím, ?e se jí pak v noci  zdálo o prasátku, co nám vy?ralo chatku. (ráno jsme si myslely, ?e nám ho jde Lenka vyvěsit na dveře ? a pak ?e to není jak ve ?kole v přírodě!!:)
Po chvíli přijela Lenka a San, no a taky Pajda. Ten si u mě teda udělal vroubek, proto?e mě ani Míku nepřivítal a to by si nás mohl alespoň z loňska pamatovat, kdy? jsme ho byli i s klukama při kempování nav?tívit!
Čekala jsem, ?e budu z Lenky nervózní, ale asi jsem se u? otrkala, nic takového u? letos nebylo, to jen na prvním srazu. Po třetí u? je to radost, ?e ji zase vidím:) Vlastně celkově jsem byla na srazu jako ryba ve vodě. Moc často se ven bavit nechodím, tak?e tohle je tro?ku můj způsob jak si vybít energii a vyřádit se. Sraz je to pravé ořechové. Spousta lidí, ale ?ádná hlučná zahulená hospoda.
A mo?ná je to taky tím, ?e jsem tam měla Míku a Verunku, holky, se kterýma jsem se toho u? tolik nablbla! Co? na prvním srazu nebylo, to jsme se teprve poznávaly. Teď mi dodávaly sílu, energii a taky pocit, ?e je musím přeřvat, abych vůbec byla vidět, tak?e to ony mě ?nutily? k tomu být tak hlučná! Jo jo, ony za to mů?ou:D
Večer v restauraci byl moc prima, nestíhala jsem zapisovat hlá?ky, sna?ila jsem se posílat se?it dál, aby psali i ostatní, ale oni spí? jen četli, tak?e jsem se asi tou ?soudní zapisovatelkou? neoficiálně jmenovala já:)
Debatovalo se a? do pozdních hodin.
A i kdy? jsem pak u? le?ela ve studené postýlce na chatě pod Verunkou, nemohla jsem usnout. Vedle le?ící polospící Míka z nás měla nervy, ?e je?tě nespíme, proto?e jsme si s Verunkou navzájem sdělovaly, jak to nejde:)
Mo?ná mě probrala ta pří?erně ledová sprcha, kterou jsem statečně leč nedobrovolně vyzkou?ela, kdy? jsem si neuvědomila, ?e jsme nezapnuly bojler. Tak?e ne? jsem se zahřála a napevno zavřela ?dveře? na očích, bylo u? určitě po druhé hodině ranní.

Sobota 14. června

Verunčin budík v osm ráno mě fakt nadzvedl z postele, měla jsem chu? jí ten mobil rozflákat, nesná?ím to pitomý jednotvárný zvonění!:) Odmítla jsem se hnout, dokud mi můj bo?í budíček ně?ně neoznámí: ?Miláá?ku, u? mu?í? vstááávat..? Teprve, kdy? mi to vemlouvavě zopakuje, vypínám ho, ne? začne prudit a neochotně se hrabu z postele.
Za okny nás překvapí sluníčko, přesto mu moc nedůvěřuji a kra?asy prozatím ponechám v batohu.
Teda, tak jsem se do toho v?ila, ?e pí?u v přítomném čase!:D
Konečně jsme si u?ili také úzkokolejku, průvodčí z nás byl dost vedle, na ka?dé straně výbuchy smíchu a dohromady jsme se je?tě nemohli dopočítat, kolik nás vlastně na tu skupinovou jízdenku jede.
V Jindřichově Hradci jsme nejdřív na chvíli ztratili Jaru?ku Antonii a Lucku Lusi s přítelem, kdy? se nám zapomněli u jakési trafiky, kde pilně vybírali pohledy JH, poté Patynku Nelly a Kukačku Pe?u, které nám pro změnu zmizely v hračkářství, kde pořádaly honbu na pol?tářky Pata a Mata. Míka chtěla pro synovce Radečka taky, jen?e na?e stránkové mamky je vykoupilly:)
Na náměstí jsme dvakrát nadskočili při zatroubení aut, co? jadrně okomentovala Pe?a a následně i Míka (viz hlá?ky:) a v obchůdku s knihami zklamaně zjistili, ?e nová kniha od Lenky bude A? v pondělí. Nakonec byla mo?ná nejzklamaněj?í paní prodavačka, kdy? jí před očima proběhla tlupa potencionálních kupujících, která jí mohla zaručit kompletní vyprodání Lenčiny knihy a pořádnou tr?bu, jen kdyby u? ta zmíněná kniha byla. Na jiné kousky nás nalákat nedokázala.
U zámku jsme se rozdrobili na dvě skupinky. Jedna ?la na obhlídku zámku a druhá ? toti? my, na mňamky oběď. Míka prohlásila, ?e na zámek půjdeme a? za měsíc s ?tátama? na dovolené, tím myslela na?e kluky. Ostatní holky ho u? viděly nebo je více zlákala vidina skvělého oběda, který jsme jim s Míkou naslibovaly, jeliko? jsme z loňského putování po Ji?ních Čechách věděly o tro?ku zapadlé ú?asné restauraci, kde dělají bo?í sma?ený hermelín s hranolky, a o které se pak vyjádřily, ?e to tam má domovskou atmosféru.
U stolu se s na?í maličkostí ocitla také Verunka, Kukačka Pe?a, Romanka a Ami ?árka. Konečně jsem měla mo?nost holky lépe poznat, proto?e v houfu je to v?dycky obtí?něj?í, kdy? člověk neví, komu se dřív věnovat. Do jedné mi byly v?echny moc sympatické, výbuchům smíchu jsme se opět neubránily. Obzvlá?? kdy? se ře?il klíč od toalety a ačkoli jsme si o něj řekly první my, stihly tam zajít jen dvě z nás a ostatní pořád někdo předbíhal, ne-li přímo vbíhal na záchod, jak si nám postě?ovala rozhořčená Míka, nače? nám ho předčasně vzali a musely jsme si říct znovu.
Skupinky se ?scucly? zase v jednu na náměstí, kde zrovna probíhaly jakési ?Hradecké slavnosti?, obsahující střelbu vojáků z pu?ek a řadu stánku u zámku, kam jsme je?tě za?ly s holkama na ?nákupy?. Skupinka se opět rozdrobila, promíchala. Připadalo mi to v tu chvíli trochu jako na ?kolním výletě, ve 14:30 jede poslední úzkokolejka, do té doby volná zábava, v?ichni se roztrousili do malých skupinek a přesto jsme se na ka?dém kroku potkávali:)
Na vlakáči jsme přivítali sobotní ?poutníky? Lucku LucankaL a spol., a ve vláčku opět ře?ili zpáteční skupinovou jízdenku, přičem? si přistoupiv?í holky koupily vlastní a cizí dva lidé, kteří se k nám nějakým způsobem připletli se s námi svezli gratis:) Inu, ?ivot je samé překvapení:)))
V kempu jsme se ocitli zhruba hodinku před besedou. S holkama z chatky jsme za?ly do restaurace konečně zatáhnout pobyt, pořád na to nějak nebyl čas. Narazily jsme tam na Zdeňka a Adrejku Dandy s přítelem, u kterých u? seděla Jaru?ka Antonie. Po představení se jsme ode?ly  k chatce Patty a ostatních, kde jsme chtěly zaparkovat na kafíčko a domluvit se, kde spácháme tu besedu. Kdy? jsme tam do?ly, opět tam seděla Jaru?ka. Byla jsem jako v Jiříkově vidění, ta holka je fakt neposedný diblík, je prostě v?ude:)))
Přidala se k nám taky Kačenka a Jasminka a najednou jsme s malé terasy a? přetékaly, kolik nás bylo. Předaly jsme si dárečky.  Od Peti jsem dostala prasátko dr?ící takový kelímek, asi na prstýnky nebo tu?ky, Jaru?ka, sbírající čuňátka v?eho druhu, mi ho záviděla. Verunka mi dala malinkého medvídka se srdíčkem, Míka tu?ku medvídka Pú ?s blikající prostatou?:), která ale během večera nějakým záhadným způsobem blikat přestala. A od Patynky je?tě dal?í chlupatou my?ku tu?ku, tak?e na soutě? jsem byla plně vybavená:) Od Romanky jsem dostala je?tě lízátko:)
Při tom lítání tam a zpátky po hrnky na kafe a dárečky jsem měla pocit, ?e vidím Vendíka. Nevěděla jsem, jestli se nepletu,  jestli mám pozdravit nebo ne.. tak jsem to hned na chatě v?em nahlásila a vyrazily jsme jako velká holčičí tlupa zjistit, zda to byla skutečně ona.
Nespletla jsem se, nastalo velké představování a bylo nás zas o jednu víc.
Před čtvrtou přijela Lenka s rodinou, Pajda na mě opět hodil psí lhostejný pohled a odkráčel za páníčkem, kde pak při besedě ?kemral dobroty.
Beseda se odhlasovala pro venkovní prostředí, tak?e jsme v?ichni sná?eli ?idle, stoly a lavičky, následně dobrůtky, dárky pro Lenku a San a kní?ky na podpis.
Dorazila také Martinka Lentilka se svými Mikim. A já měla dal?ího človíčka na povídání. Nevěděla jsem s kým mluvit dřív! Lenka začala povídat. Besedu jsem sly?ela podruhé, poprvé ve Slavonicích, ale ačkoli jsem věděla o čem bude, stejně jsem si jí vychutnala, zvlá?? kdy? Lenka nechala kolovat svoje první pokusy o knihu. To ani ve Slavonicích nebylo, tak?e novinka příjemně překvapila. Stejně jako tře?nička na dortu a sice obrázek obálky nové knihy a její popis.
Rozběhla se autogramiáda a předávání dárečků. Lence a Petrovi jsme k na?im přidaly je?tě společnou pozornost za to, ?e nás nenechali pátek trčet v JH přes noc:)
Na řadu při?la San, U? ve Slavonicích mě její knihy zaujaly, přesto jsem četla zatím jen Balírnu z knihovny, vlastní knihy od ní nemám, proto?e sbírám je?tě dal?í jiné autory, ale rozhodla jsem se, ?e a? budu ta pra?ačka a budu chvíli nečlenem knihovny, zapůjčím si knihy od Verunky, teta z chaty ochotně půjčí, u? jsem si to zařídila:)
Na závěr se pekly buřtíky, přičem? mi Pajda jeden čajznul a ani nepoděkoval. Naopak se tvářil, jako ?e je jeho a jen si ho na můj talíř předtím odlo?il. Kdy? jsem se ho zeptala, jestli by mi nemohl alespoň věnovat vděčný psí pohled, pouze výhru?ně zavrčel, jako ?e a? mě ani nenapadne se na ten buř?ík jen podívat. A tak se do jeho blízkosti dostala jen San, která se bavila tím, ?e ho tahala za ou?ka a otáčela mu je naruby.
Soutě? proběhla v restauraci. Dalo by se to pova?ovat za nesportovní chování, proto?e to chvílemi probíhalo jako kolektivní práce, ale Lenička na nás byla moc hodná a nikdo diskvalifikován nebyl. Vítězem byla Jasminka.
Sandřina soute? byla jednodu??í, ačkoli zatím nejsem jejím pilným čtenářem, z její besedy jsem pochytila dost, abych nasbírala plný počet bodů, leč vět?í ?těstí měla ?árka Ami. A já byla nakonec ráda, kdyby se mi přece jen stalo, ?e bych knihu vyhrála, měla bych jednu z devíti, co? by znamenalo doplňovat zbytek, nemám ráda nedoplněné sbírky, tak?e buď nesbírat vůbec, a rad?i si to půjčit, nebo v?echno:)
Před restaurací jsme si s Míkou konečně popovídaly taky s Mirkou Richenzou, se kterou jsme zatím neměly moc mo?nost se poznat.
Lenka s rodinou se s námi okolo půlnoci rozloučila. Spousta z nás byla smutná, ale já ani ne. Věděla jsem , ?e je je?tě letos uvidím, a? se tu budeme stavovat za měsíc na dovolené a to mě hřálo, tak?e jsem si na Lenku klidně vystála frontu a teprve potom jsem se rozloučila. Vá?ně se mi moc líbilo, ?e s námi, co jsme byli ve Slavonicích se dokonce objala, prima pocit. A San nezůstala pozadu. Ačkoli my dvě přes rok moc v kontaktu nejsme, na ?ivo si v?dycky rozumíme, tak?e objetí bylo postě spontánní:)
Také Lentilka s Mikim se loučili ? asi dvě hodiny:) To  jsme si asi popovídali nejvíc, ?koda ?e se nemohli zdr?et déle!!
Po jejich odchodu se rozjela ?noční zábava?. Skončily jsme v na?í ?V.I.P.? chatce, kde jsem holkám předčítala dosud napsané hlá?ky, tak?e bylo dost veselo.
Bylo tam nejen slo?ení na?í chatky, ale taky chata tetek Kačenky, Jasminky a Jaru?ky, chatka stránkových mamin Paty a Kukačky Peti, včetně ?árky Ami a Romanky ? to mračení jsme si taky vysvětlily, asi si musím hlídat výraz, kdy? hluboce přemý?lím:D, zaskočilo mě, kdy? mi řekla, ?e se na ní mračím, pak mě to i mrzelo:( U? nebudu!!!
A bylo fajn, ?e se k nám taky přidala Adélka, Simča Tanakin a Mirka z chatky č.6. Doufám, ?e jsem nezapomněla někoho jmenovat.. těch jmen je moc, budi? mi to omluvou:)
Nevím, jestli by bylo taktní popisovat na stránkách, ?e tam jaksi proběhla i nějaká ta fla?tička, i kdy? nic tvrdého a v?em nám osmnáct dááávno bylo.. ale i tak... no, vysmáté jsme byly a? a?, ale opičku neměl nikdo:D
Ale co, kdy? je to jednou za rok a je to tak fajn, na pár věci se připít musí:)
Ka?dopádně sousedi z nás museli mít fakt radost, k my?kám bych na?í  vý?ku decibelů rozhodně nepřirovnala:)
Pořád se nám nechtělo sezení rozpustit, proto?e by to byla známka toho, ?e půjdeme spát a po probuzení... no domů.. a to se nám nechtělo. Ale protahovat to pořád také ne?lo. I tak jsme naspaly snad 4 hodiny.
Noc byla je?tě studeněj?í ne? ta předchozí, ačkoli studenou sprchu u? jsem neriskovala, dávno jsem si dala teploučkou a navlékla se do mikiny, v posteli zavrtaná a? po nos.
Tentokrát se ?ádná stí?nost na usínání nedostavila. Je?tě pár minutek jsme ?pitaly pro změnu s Míkou a pak vytuhly ? doslova, ráno jsme v?echny chraptily!

Neděle 15.června

A je tu neděle, den odjezdu. Ten den jsem se čílila i na vlastní budík, 4 hodiny spánku je prostě jako plivnutí do moře, moc nepomů?e.
U? nás nečekal výlet a bezva den, jen asi 4 hodinová cesta vlakem a návrat k povinnostem. Tak hrozně se mi nechtělo!!
Úklid nám prasátkům v chatě dal zabrat, ale nakonec jsme to tak tak stihly. Při?ly se s námi rozloučit holky z chatky č. 6.a po nich z vhatky č. 8. Do?lo i na slzičky, měla jsem co dělat, abych neřvala taky, zvlá?? kdy? jsem se objímala s popotahující Patynkou a skákala s ní dokolečka po terase před chatou jak na pérku:) S ostatními jsme se objímaly a neochotně se loučily. Atmosféra byla tentokrát ponurá. Na nádra?í loučení pokračovalo s Lusi a jejím přítelem.
Úzkokolejkou jsme se svezly naposledy. V JH nastalo dal?í loučení a pak čekání na spoj. Tu hodinu na?e chatka strávila s Jasminkou, Kačenkou a Jaru?kou. A to bylo to nejlep?í, o se nám mohlo stát, proto?e co jsme nestihly na srazu v kempu, doháněly jsme pilně na nádra?í. Hodinka utekla jako voda, parádně jsme jí prokecaly, profotily a prosmály.
Jaru?ka pokračovala s námi na Prahu a Jasminka s Kačenkou chytaly spoj na Plzeň. Bylo mi zase smutno, u? kdy? jsme holkám mávaly do vlaku, hrozně se mi stýskalo.
Ve vlaku holky střídavě poklimbávaly. Pe?a vytáhla notebook, kam jsme začaly přepisovat hlá?ky ze se?itu, ale po třetí hlá?ce klekla baterka:) Do Prahy jsme dojely je?tě společně. Pe?a i Jaru?ka se trhly na nádra?í, Verunka pak u metra a s Míkou jsme jely je?tě kousek cesty autobusem spolu. Na ?Jakokdybyho? vystoupila.
U Honzy jsem hodila na stránky rychlý nad?ený příspěvek ke srazu, padla na postel a pokud nepočítám probuzení na snědení dvou rohlíků k večeři, které mi Honzí namazal a sprchu, spala jsem a? do rána, nače? mě zase čekala dal?í skoro tříhodinová cesta vlakem domů.

Závěr:

Ze srazu jsem si kromě nádherných dárečků odvezla i příjemný poct, ?e jsem poznala spoustu bezva lidiček, viděla a popovídala si s těmi, po kterých u? se mi dva roky stýskalo, mo?ná navázala nějaké to nové malé přátelství, přičem? ta ,co mám, je?tě víc utu?ila a opět se přesvědčila o tom, ?e Lenka, San a vůbec celá jejich rodinka je partička bezvadných milých lidiček, které budu poka?dé moc ráda potkávat a u? teď se na ně znovu moc tě?ím:)
A bude se mi po v?ech stýskat!! Co bude... u? se stýská!!!