Malý raportík z velkého srazu v Malém Ratmírově se super lidmi

Sice je to u? pár dní, co se sraz v Ratmírově konal, přesto mám stále v?e v ?ivé paměti a tak bych se rád s Vámi o tyto pocity podělil.

Sobota 14.6.

Probouzím se kolem půl páté ráno, abych začal balit věci, které jsem si v pátek připravil a bez nich? se na srazu prostě nemohu obejít. Men?í batoh je plný během chvíle. Jídlo zabere dvě igelitové ta?ky, je ho více - na cestu i na pobyt. Po balení následuje úplné probuzení v koupelně, spojené s ranní hygienou, dále snídaně. V ?est hodin pí?e sms Vojta, ?e vyrá?í busem z Kladna směr do Nového Stra?ecí. Jdu mu naproti na zastávku a přivádím ho domů, kde se seznamuje - jako můj první osobní asistent s ostatními členy rodiny. Na mapě kontroluje cestu, kterou má před sebou. A pak u? v?e potřebné nakládáme do auta a vyrá?íme. Nezbytná je je?tě zastávka na pumpě, kde se musí dohustit levé přední kolo, které sice pomalu, leč vytrvale uchází (o týden později jsme zjistili, ?e to zapříčinil hřebík v pneumatice). A pak u? frčíme do Prahy, kde nabíráme mého kamaráda a přítele Dandy - Michala. Z Prahy, stejně jako ze Stra?ecí vyrá?íme také na dal?í cestu, tentokrát u? přímý směr do Malého Ratmírova. Kousek před sjezdem na Humpolec si dáváme malou - asi desetiminutovou přestávku a zase pokračujeme dále. Vojta to ?vihá pěkně - jakoby tu?il, ?e tam chci být co nejdříve. Kousek za Pelhřimovem voláme Andree (Dandy) a informujeme jí, ?e se na místo činu blí?íme téměř bleskovou rychlostí. I ona je příjemně překvapena z toho, ?e tam budeme celkem brzy a tak vyrá?í té? s jejich chalupy. Krátce před jedenáctou hodinou - po malých problémech - který?e z kempů je ten pravý -  dojí?díme do cíle. Vystupujeme, vítá nás naprosto tichý a opu?těný kemp. Jdeme se nahlásit na recepci, zaplatit ubytování a vyzvednout povlečení. Dozvídáme se té?, ?e samotný program srazu začne a? od čtyř hodin. Při zpáteční cestě k autu potkáváme Dandy, která přijela a okam?itě se k nám připojuje. S batohy na zádech míříme k přidělené chatce. Cestou potkáváme první dívčinu bloumající osamoceně po prázdném kempu. Musela přijet u? před námi. Prohodíme s ní jen několik málo slov. V chatce se zabydlujeme, povlékáme postele a částečně vybalujeme. Poté přemý?líme, co se zbylým časem. Vzhledem k tomu, ?e ceny v restauraci kempu nám přijdou za jídlo celkem vysoké, nasedáme do auta a míříme směrem do Jindřichova Hradce, poohlédnout se po nějaké restauraci. Na?e cesta v?ak končí zhruba po 3 kilometrech - v Bla?ejově, kde nacházíme té? restauraci - spí?e příjemnou vesnickou hospůdku. Uvnitř sice probíhá jakási schůze, ale to nám nevadí. Dozvídáme se, ?e zde vaří také teplá jídla a jeliko? je celkem příjemné počasí, usedáme k venkovnímu stolu a vyčkáváme. Po obědě, který byl nejen výborný, ale i celkem levný, se vracíme zpět do kempu. Vojta se jde na terasu před restauraci věnovat učení na zkou?ky a my tři jdeme dovnitř, kde u stolu sedí ji? dvě holčiny. Blí?e se seznamujeme a zji??ujeme, ?e jde o Lucku (Cullik) a Mílu (Kalamita). Obě si tak tro?ku vybavuji ze stránek. Na?e povídání se celkem slu?ně rozjelo a čas při něm příjemně a rychle utíkal. Čím více se čtvrtá hodina blí?ila, tím začínalo být v kempu ru?něji. Hluk se blí?il a blí?il, a? nekontrolovatelně - jako tornádo - vtrhl do restaurace. To tornádo způsobila parta mnoha dívek a u? to začalo: první představování, potřásání si rukou a začala padat první jména (přezdívky), kterých bylo tolik, ?e i při dobré paměti si je ne?lo napoprvé v?echny zapamatovat. Jediný člověk, kterého jsem si stihl více zapamatovat byla Jaru?ka (Antonie), která se u nás hned posadila a dala se s námi do příjemné řeči. Z restaurace jsme se pomalu začali krátce před čtvrtou hodinou přesouvat ven, na prostranství před chatkami, kam ji? holky sná?ely stoly, které se rychle plnily v?emo?nými dobrotami a ?idle okolo nich. Ve čtyři hodiny přijí?dí paní Lanczová i se svou tentokrát neúplnou rodinkou, která čítá man?ela, Sandru a roztomilého jezevčíka Pajdu. Začíná dal?í vítání a představování se. Jsem velice nad?en z paní Lanczové a z toho, ?e jsem si s tak - pro mě vzácným člověkem mohl osobně podat ruku, stejně tak, jako se Sandrou. Poté začíná samotná debata, kterou otevírá paní Lanczová a vypráví o tom, jak začínala psát a co jí vlastně k psaní kní?ek přivedlo. Debata je volná, příjemná a co chvíli vybuchne odev?ad smích, při různých veselých poznámkách - či činech, které výborně samotnou debatu doplňují. Následuje velká chvíle pro v?echny, kteří neváhali a dovezli si na sraz k podpisu kní?ky a to jak od paní Lanczové, tak i od Sandry. Knih je spousta a trvá hodnou chvíli, ne? se je v?echny podaří oběma autorkám podepsat. V průběhu debaty se dostalo i na novinku, která je ve velkém očekávání a je? měla ka?dým dnem vyjít. K dispozici je samotný obal knihy a ochotná Dandy s Antonií mi jej popisují. Jaru?ka má sice strach, ale ten je neopodstatněný, jeliko? se jí ve finále samotný popis povedl na více, ne? na výbornou. Poté přebírá slovo známá / neznámá pančitelka Sandra, která se sice sna?í vypadat velice přísně, ale myslím si, ?e tu přísnost jen málo kdo bere vá?ně (jestli ji takto budou brát i budoucí ?áčkové, tak to bude mít asi dost veselé a ne zrovna jednoduché - pozn.pisatele). Opět salvy smíchu provázejí i její debatu a co chvíli se od ní ozve je?tě vtipněj?í poznámka typu: "Ztratila jsem nit!"

Po Sandřině debatě se rozproudila debata v?eobecná, při ní? se opékaly i buřtíky. Na jednom z nich? si té? výborně po?máknul sám Pajda - ale dalo mu to práci si jej uhlídat a v klidu vychutnat. Po setmění a citelném ochlazení jsme se přesunuli do blízké restaurace, kde na nás čekala zapeklitá soutě? paní Lanczové i její dcery Sandry, - ta byla o poznání lehčí - alespoň tedy pro mě. Ani jednu ze soutě?í jsem sice nevyhrál, ale alespoň jsem dostal tu mo?nost podílet se na radosti jedné s dívek, jeliko? se mi ji podařilo vylosovat jako výherkyni - snad ji to opravdu udělalo radost. I po těchto soutě?ích následovala opět ?ivá debata, která trvala zhruba do jedenácté hodiny. Pak ji? nastal čas se s paní Lanczovou a její rodinou rozloučit. Po jejím odjezdu zůstal kemp sice ?ivý - ale jakoby svým způsobem posmutnělý. My jsme se odebrali do chatky a ?li jsme spát.

Neděle 15.6.

Ráno po probuzení byl kemp opět jakoby opu?těný, jen sem tam se je?tě ozývaly hlasy posledních dívek, které zde zbyly. Některé odjeli je?tě včera, jiné brzy ráno. Ty zbylé se s námi postupně chodily je?tě před odjezdem loučit. V?eobecně panovala skleslá nálada. Málokomu se chtělo odjí?dět pryč. Po snídani a balení jsme se rozhodli vyrazit je?tě na výlet. Kemp jsme opou?těli jako jedni z posledních, společně s ?árkou (Ami) a Romanou (Romana), s nimi? jsem je?tě před odjezdem chvíli povídal. A pak ji? hurá na výlet. Na?e první zastávka byla v Bla?ejově, kde jsme udělali několik snímků a záběrů a pak honem rychle do Slavonic. Tady jsme nav?tívili Slavonickou vě?, náměstí a jeho blízké okolí. Nav?tívit Slavonické podzemí se nám bohu?el nepodařilo. Zde jsme se té? rozloučili s Dandy, její? rodiče ji ve Slavonicích vyzvedávali a po společném obědě jsme se vydali na zpáteční cestu, která byla příjemná ji? o poznání méně, ne? cesta do Slavonic den předtím. Ani nám se odjí?dět nechtělo. Av?ak mě hřál a stále hřeje ten krásný pocit, z několika přede?lých hodin, proto?e to bylo vá?ně pěkné, ú?asné, prostě super. V Praze jsme vysadili Michala a my pokračovali dále a? do Stra?ecí.

Sraz byl perfektní, ?ivý a báječný a pevně věřím, moc se tě?ím, ?e brzy bude dal?í. Lidičky byli super, i kdy? jsem se v?emi nestihl mluvit, ale jsem moc rád, ?e jsem je mohl poznat osobně - alespoň potřesením rukou.

Zdeněk (Zdenek)