Den D začal probuzením, ječivým zvukem budíku, který hlásil, ?e je čas vstávat do práce. Moc se mi teda nechtělo, ale kdy? jsem si uvědomila, ?e za pár hodin u? pojedu na sraz, nemohla jsem se dočkat a nejrad?i bych ten čas popohnala. Samozřejmě se mi ten pracovní den ?íleně vlekl. O přestávkách jsem se neustále koukala do mapy a sna?ila se zapamatovat si města, kterými bychom měli projí?dět, abych si usnadnila navigaci. Konečně tu bylo půl třetí a já mohla domů. Kdy? jsem přijela domů, začala jsem zběsile házet připravené věci do krosny a litovala jsem, ?e jsem si je nesbalila u? včera. Ale to u? při?el z práce i Petr a pomohl mi, společně jsme dobalili a hurá na cestu.
Cesta byla dlouhá 5 a půl hodiny a nebylo to jen tím, ?e jsme párkrát zabloudili:)Projeli jsme pár okresů, ale kdy? jsem uviděla ceduli s nápisem okres Jindřichův Hradec, myslela jsem si, ?e máme vyhráno. Omyl. Je?tě jsme stihli zabloudit v Jindřichově Hradci. Kdy? se nám konečně podařilo dojet do Malého Ratmírova, tak jsme samozřejmě zamířili do prvního kempu, který jsme uviděli. Procházeli jsme okolo chatek, u ohni?tě pár metrů od nás seděla partička lidí u táboráku, ?e by to byly holky z Lenčiných stránek, ale proč sedí u ohni?tě, kdy? jsme se měli sejít v hospůdce? Odpověď na tuto otázku jsme zjistili vzápětí, majitelka nás ujistila, ?e kemp ve kterém se nacházíme opravdu není kemp Agmar ? Ratmírov, jak jsme si původně mysleli a partička u ohně nebyly holky ze stránek, ale táborníci.
Konečně jsme na?li správný kemp, v okolí nebyl ani ?iváček, ale z hospůdky se ozývaly hlasy a smích. Uvědomila jsem si, ?e se za pár okam?iků uvidím s holkami a mo?ná i s paní Lenkou, začala jsem panikařit, říkala jsem si, ?e jsme přijeli pozdě, bylo u? devět večer, v?ichni u? se určitě seznámili a vesele se baví a já mám teď mezi ně přijít a představit sebe i Petra. Ve?li jsme do hospůdky a rovnou k baru, abychom se mohli ubytovat. Prohlí?ela jsem si osazenstvo 2 stolů, u men?ího stolu jsem nikoho nepoznávala, jak bych taky mohla, kdy? podle toho co jsem se později dozvěděla, ty lidičky k nám vůbec nepatřili. U velkého stolu jsem spatřila paní Lenku a dokonce jsem z fotek poznala i pár holek ? Anetu (Aku), ?árku (Ami), Jaru?ku (Antonii) a Sandru.
Nejdříve jsme se tedy ubytovali v chatce číslo 2. Následně jsme zjistili, ?e máme jen 1 prostěradlo. ?li jsme zpět do hospůdky a oznámili ná? ?problém.? Po té jsem dostali i druhé prostěradlo, které ?el Petr odnést do chatky. Zatímco já jsem zůstala v hospůdce sama a sbírala odvahu k tomu, abych se Lence a holkám představila. Řekla jsem si: ?Teď nebo nikdy? a vydala jsem se ke stolu, u kterého seděla paní Lenka. Nejdříve jsem se představila dívce, která seděla nejblí?e místu, kde jsem stála ? Adélce a zeptala jsem se zda si mů?u přisednout. Následně vstala i Lenka a podala mi ruku (to byl krásný pocit konečně osobní setkání s mou nejoblíbeněj?í spisovatelkou, zá?itek na celý ?ivot). Potom jsem obe?la celý dlouhatánský stůl a v?em se představila, to u? mezitím dorazil Petr, tak jsem ho představila nejblí?e sedícím osobám. Přisedli jsem si a povídali si s Adélkou odkud jsme a tak. Přitom jsme poslouchali zajímavé zá?itky z Lenčiných výprav na hrady a zámky ČR. Zajímavá osůbka byla také paní čí?nice, která nás oslovila holčičko a chlapečku:)
Je?tě chvíli jsem poseděli a kdy? ode?la Lenka s man?elem a San, začali jsme se domlouvat na zítřej?ím výletě. Vět?ina lidiček se dohodla, ?e pojede na zámek úzkokolejkou, proto?e jsme také chtěli vidět jindřichohradecký zámek, tak jsem se rozhodli, ?e pojedeme také. Domluvili jsem si sraz v 8:15 před chatkami. Proto?e jsme byli po cestě hodně unavení, hned jak ode?li první holky, tak jsme se rozloučili a ?li také spát. Samozřejmě jsme si oba zapomněli tepláky, tak jsme ?li spát jen ve svetru a já celou noc klepala kosu.

Ráno mě v sedm hodin probudil budík. Koupelna byla pro 2 malá, tak?e jsem jí obsadila jako první, zatímco Petr je?tě vyspával. Narychlo jsem si je?tě stihla zakousnout kousíček buchty a kdy? se vrátil z koupelny i Petr, tak jsem vyrazili před chatky. Udivilo nás, ?e na smluveném místě nikdo nečeká, ?e by vyrazili na výlet bez nás? To u? jsme ale spatřili holky, které nám řekly, ?e výlet se posunul, kvůli tomu, ?e úzkokolejka odjí?dí později ne? jsme čekali a sraz se tudí? posouvá na půl desátou. Přibli?ně za hodinu jsem vyrazili opět před chatky, tentokrát u? jsme tam nebyli sami. Přijela i Lenka s Petrem a společně jsme vyrazili na zastávku úzkokolejky, cestou nás dohnala Aka a její spolubydlící. Po cestě i ve vlaku jsme v?ichni vytáhli fo?áky a dělali vzpomínkové fotografie. Kdy? jsme dorazili do Jindřichova Hradce, vyrazili jsme na zámek. Hned u nádra?í se Jaru?ka zastavila u trafiky a obdivovala pohledy, zatímco ostatní pokračovali v cestě. S Petrem jsme na ní počkali a při té příle?itosti jsem si také koupila pár pohledů. Mezitím se nám v?ak ostatní ztratili z dohledu a nikdo z nás cestu na zámek neznal. Paní v trafice se nabídla, ?e nám dá mapu Jinřichova Hradce, ale tu jsme s díky odmítli, proto?e jsme si v?imli, ?e ostatní zjistili, ?e chybíme a čekají na nás.
Cestou jsme se zastavili v knihkupectví, bohu?el jsme ho opou?těli zklamaní, proto?e nám paní prodavačka sdělila, ?e očekávaná Lenčina novinka bude a? v pondělí. S díky jsme odmítli její nabídku, abychom si jí v ji? zmíněný den při?li koupit, proto?e to u? budeme v?ichni doma. Stihli jsme nav?tívit i stánek se zmrzlinou. Kdy? jsme posedávali na kamenné zídce a ba?tili přitom zmrzlinku, tak tam při?li Adélka, ?árka (Sar-bee), Simča (Tanakin) a Mirka (Richenza). Jely do Jindřichova Hradce autem a právě se vrátily s prohlídky zámku a chystaly se na pohádkový zámek s názvem Červená Lhota.
Vyrazili jsme na zámek a koupili si lístky na prohlídku trasy A. Před námi si kupovala lístek Kačenka a samou radostí z vystavených pohledů, si ho tam zapomněla:). Já i Petr jsme dostali studentskou slevu, ani? by paní pokladní chtěla vidět nějaké průkazy, tak jsme jí nechali v domnění, ?e Petr je také student. Opět jsem zakoupila několik pohledů a vyrazili jsme na nádvoří, kde jsme čekali, a? se nás ujme paní průvodkyně a přitom jsme ochutnávali dobroty, které tu nabízeli ? perníčky, bramboráčky.
Zanedlouho se nás ujala slečna průvodkyně a my jsme se vydali na nezapomenutelnou prohlídku zámku. Předná?ka o historii zámku nás velmi pobavila, přebrepty paní průvodkyně ? například ?e se Kateřina o?enila, nebo ?e chlapci zemřel v 10 letech otec, nás rozesmívali stále více. Stačilo abych se podívala na vysmátou Jaru?ku, Romanku, Anetku, Kačenku nebo Nellinku a měla jsem co dělat, abych svým smíchem moc nenaru?ovala prohlídku. Celý dychtiví na konec prohlídky jsme vy?li do zámecké zahrady, kde si někteří účastníci z radosti, ?e u? je konec, posedali na lavičky. Paní průvodkyně je v?ak vyvedla z omylu a ujistila je, ?e prohlídka je?tě nekončí, je?tě jsme toti? neviděli zámeckou kapli, kde se konají svatební a jiné obřady. Myslím, ?e bychom se bez ní v?ichni obe?li, ale paní průvodkyně trvala na tom, ?e nám jí uká?e.
Po prohlídce jsme se vydali zpět do města, kde jsme měli sraz z holkami, které ne?li na zámek, proto?e je?tě zbýval nějaký čas do odjezdu úzkokolejky, tak jsme se rozdělili na oběd a na nákupy. My jsme zůstali na náměstí s Romčou, ?árkou (Ami), Pé?ou (Kukačkou) a Pattynkou. Chvíli jsme si povídali a obdivovali veterány aut, které měly výstavu právě na náměstí. Konalo se zde i historické představení, jeho? účastníci pobíhali v kostýmech a dočkali jsme se i rány z děla.
Vydali jsme se na zpáteční cestu na nádra?í. Vesele jsem si povídala s Romankou a najednou jsme zjistili, ?e vlastně nevíme, kde jsme a holky za kterými jsme ?li na tom byly úplně stejně, podruhé jsme zabloudili v Jindřichově Hradci. Na?těstí ?la kolem paní s kočárkem, která nám ukázala správnou cestu, po které jsme dorazili na nádra?í. Po příchodu ostatních jsme si začali vyměňovat svá telefonní čísla a do toho zmatku dorazily dal?í dvě účastnice srazu ? Lucanek s kamarádkou.
Kdy? jsme dorazili do kempu, v hospodě jsme se pozdravili s dal?ími ?členy klubu lanczovek? ? Andrejkou (Dandy), jejím přítelem Michalem, Zdeňkem, jeho asistentem Vojtou, Mílou (Kalamitou) a Luckou (Cullik). Následně si holky začaly předávat dárečky, bylo mi dost líto, ?e jsem jim ?ádné nepřivezla, jeliko? jsem nikoho z nich osobně neznala a tudí? jsem nevěděla, co jim koupit. Řekla jsem si, ?e se pří?tě nenechám zahanbit a dárečky nakoupím. Potom jsme se začali chystat na venkovní besedu. Nosili jsme stoly, ?idle, dobroty a samozřejmě knihy. Během na?eho výletu dorazila Vendy s rodinou, bohu?el jsme jí hned nepoznali a tak na představování do?lo, a? po tom, kdy jsme se uji??ovali, ?e je to skutečně nejspí? Vendy a ?li jsme jí naproti, ale to u? byla u nás a představili jsme se.
Beseda mohla směle začít. Jako první předná?ela paní Lenka. Dozvěděli jsme se o jejích trablech s vydáním první knihy, kterou se stala kniha s názvem Počkej na mě, Radko! Jejím vydáním v?ak komplikace nekončili, ale po pěkné řádce let Lenka konečně mohla vydávat v?echny své knihy u vydavatelství Víkend. Také jsme měli mo?nost nahlídnout do deníčků psaných rukou, které obsahovaly počáteční Lenčinu tvorbu, která byla později vydána jako trilogie Blí?enců. Během besedy dorazili i Miky s Lentilkou. Po besedě při?la na řadu autogramiáda, podepisovaly se jak Lenčiny tak i Sandřiny knihy. Následně jsme Lence předali dárečky, které jsme jí přivezli a ona nám na oplátku předala své upomínkové dárečky. Poté následovala Sandřina beseda. Sandra nás seznámila se v?emi jejími vydanými kní?kami a postavami a vysvětlila, jak jsou postavy propojené. Také nám vyprávěla veselé zá?itky nejen ze ?koly (leporelo) ale také se svým vydavatelem
Po besedě jsme se vrhli na opékání buřtíků. Chvíli jsme poseděli, ale pak začala být zima a tak jsme se přesunuli do hospůdky, kde se měla konat soutě?. Je?tě předtím jsem se stihla vyfotit s Kačenkou, Anetkou (Jasmine), Mílou a Jaru?kou a také se ?árkou (Ami) a Romankou. Je?tě společná fotka v?ech účastníků srazu a mohlo se začít soutě?it.
Lenčina soutě? byla dost tě?ká, nejlehčí bylo přiřadit příjmení ke jménům hlavních hrdinek. Nejvíce jsme se pobavili u otázky: Které knihy obsahují v názvu slova spojená s pohádkou. Tady se nám o zábavu postaralo na?e sluníčko Jaru?ka, její? fantazie opravdu nemá mezí a tak jsme se za chvíli v?ichni váleli smíchy. Následovala Sandřina soutě?, tu jsem kupodivu měla na rozdíl od Lenčiny soutě?e celou dobře, hlavně díky Sandřině besedě. Lenčinu soutě? vyhrála Anetka (Jasmine) a Sandřinu ?árka (Ami).
Bohu?el se blí?il závěr večera. Chvíli jsme je?tě poseděli a povídali si, potom se zvedla Lenka a začala se se v?emi loučit. Následovali poslední fotečky a po jejím odchodu jsme se víceméně začali rozcházet. My jsme ?li spát, někteří v?ak zůstali a pařili dál.

Ráno jsme se probudili kolem půl deváté a začali balit. Kdy? jsme předali majitelce klíče od chatky, zjistili jsme, ?e kemp u? je skoro prázdný, vět?ina lidiček se vydala na zastávku úzkokolejky. V kempu v?ak je?tě zůstala Pattynka s Kukačkou a Kalamitou. Se slzami v očích jsme se rozloučili a spěchali na zastávku úzkokolejky, abychom se mohli je?tě rozloučit s ostatníma. Chvíli jsem si je?tě povídala s Jaru?kou, ale pak u? nastal smutný čas loučení a objímání. Nakonec je?tě zamávat a jedem také domů. Celý odjezd na mě dolehl, kdy? jsme za sebou nechali ceduli s nápisem okres Jindřichův Hradec. Na zpáteční cestě jsme u? nebloudili a proto trvala o hodinu méně.

Musím dodat, ?e jsme si oba přinesli spoustu krásných zá?itků ale i smutek z toho, ?e setkání proběhlo tak rychle a ?e jsme si nestihli se v?emi ani pořádně popovídat. Co? se samozřejmě pokusíme pří?tě napravit.

Při psaní tohoto raportu jsem se vrátila zpět do Malého Ratmírova a znovu jsem pro?ívala v?echny pocity strachu z přijmutí, který se ukázal jako zbytečný, radosti ze setkání a poznání nových kamarádek i Lenky a její rodiny, i smutku z odjezdu. Doufám, ?e to nebude trvat dlouho a v?ichni se zase setkáme:):):)