Srazík od Zdeňka

Srazník - III. Lancz-Con od Zdeňka

18.-20. červen 2010

Malý Ratmírov - poklidná vesnička nedaleko Jindřichova Hradce a co by kamenem dohodil z Bla?ejova, která opět po dvou letech - těsně před začátkem samotného léta opět za?ila čtenářskou smr??, jeliko? tam jsme se právě v?ichni se?li, abychom zde zanechali vzpomínky III. Lancz-conu.

pátečník

Na?těstí jsem měl v práci volno a tak u? od rána jsem balil v?e, co bylo potřeba a co na srazu nesmělo chybět. Čas celkem rychle utíkal. Ani jsem se nenadál a bylo čtvrt na dvanáct. Popadl jsem svůj plný batoh s ta?kou a mohli jsme vyrazit. Ne v?ak daleko, jeliko? před domem si Lucka vzpoměla, ?e svůj nechala doma, tak?e ji čekal takový malý tělocvik, kdy? se pro něj vracela. Zanedlouho se v?ak také objevila s batohem na zádech a u? se mohlo opravdu vyrazit. Tedy hurá na bus 240, který nás měl z Černého mostu dovézt k Anetě (aka), se kterou jsme se ji? před několika dny dohodli, ?e nás vezme autem z Prahy, spolu s Jí?ou (inready) a Simčou (Simča).

Po celkem zajímavé cestě, kdy řidič střihal zatáčky, jak krejčí látku jsme zdárně dojeli na místo určení. Aneta ji? na nás čekala, dokonce ne sama, nýbr? se svým pejskem Sidíkem, který při cestě domů měl chu? dělat téměř cokoliv, jen ne čůrat.

U Anety jsme se zdr?eli jen krátce. Po čtvrt na jednu dorazila Jitka. Proběhlo krátké seznamování a pak u? začlo samotné naloďování do auta. Nejprve to vypadalo, ?e se tam snad se v?ím ani nevejdeme, ale nakonec v?e dobře dopadlo. Autem jsme se vydali pro Simču. Kdy? jsme ji na smluveném místě uviděli, měla na zádech velkou krosnu, tak?e opět nastalo přeskládání téměř v?ech věcí. I Simči krosna se nakonec ve?la a po natankování se u? mohlo konečně vyrazit na cestu. Ta probíhala v pohodě a za veselého hovoru o v?em mo?ném. Počasí bylo střídavé - chvíli sluníčko, chvíli de??ová přeháňka. Krátce před čtvrtou hodinou nám rozevřel svou náruč ná? cíl - kemp Agmar v Malém ratmírově. Spolu s ním nás přivítalo i nádherné slunné počasí.

?li jsme se ubytovat do chatek - a nejspí? tím, ?e pro nás Lancz-con opravdu začal - a také určitě tím, jak se i ostatní postupně blí?ili různými cestami ke kempu, začalo se měnit i počasí. Slunce se nám schovalo za ?edivá mračna a s bouřkou při?el i dé??. Při přebírání povlečení v restauraci jsem v?echna na?e nacpal k sobě pod mikinu, aby nám při přebíhání do chatky nezmoklo. Byla to celkem legrace.

Při podrobněj?ím ohledání chatky jsme na?li jen nechutně olepený vnitřek lednice a proto?e v ní nebylo nic k jídlu, zemřel v ní i přilepený komár - chudák. Starých a bůhví jak dlouho pro?lých salámů - jako tomu bylo před dvěma roky - jsme byli letos na?těstí u?etřeni.

Jak podvečer postupoval, scházelo se nás v kempu čím dál víc a tak jsme se přesunuli do restaurace. Po příjezdu paní Lenky se sedělo, pilo, jedlo a hlavně debatilo o v?em mo?ném. Krom nových lidiček, kteří na Lancz-con letos přijeli poprvé se seznamovali i psíci - tedy zatím jen Ferda od paní Lenky s Jaru?činým Kurtem. Seznámení jim netrvalo nikterak dlouho, proto?e v zápětí byla restaurace skoro jen jejich, jak lítali a řádili v?em pod nohama. Začalo se debatit o sobotním výletě. Nakonec to vyhrál pohádkový zámek Červená lhota.

Sobotník

Po příjezdu paní Lenky s rodinou do kempu jsme se vydali na cestu směr zámek Červená lhota. U nás v autě proběhla malá změna - místo Simči se k nám přidala Romča (Romana).

Zámek nás přijal vlídně se spoustou lidí i přesto, ?e bylo zata?eno. Někteří vyrazili na lodičky, dal?í část, ve které jsme byli i my ?la na zámeckou prohlídku, která byla moc fajn. Po jejím skončení jsme se je?tě tak po různu fotili, zatímco ostatní byli v restauraci na kafi a dal?ích dobrotách. Poté jsme se opět auty přesunuli do Jindřichova Hradce na oběd do restaurace Jitřenka.

Zde si ka?dý dal to, na co měl právě chu?, ale převá?ně to vyhrály Knedlíky z uzeným masem a zelím. Byly opravdu vynikající - a nejít se po obědě projít do Bla?ejova, snad bych snědl je?tě jednu porci.

Při cestě zpět do kempu nás Jí?a vyhodila v Bla?ejově a spolu se Simčou, Jaru?kou (Antonie) a Patynkou (Nelly) jsme vyrazili na exkurzi této malé vesničky, kde se odehrává převá?ná část kni?ní trilogie o Monice.

Pro?li jsme jeho velkou část, nejspí? na?tvali jednoho pána, kdy? se ho Jaru?ka ptala, kde ?e se nachází tělocvična, o které paní Lenka ve svých kní?kách pí?e (a ona tam ve skutečnosti ?ádná není),  a při zpáteční cestě jsme si počkali na úzkokolejku, která měla projí?dět. Za Bla?ejovem jsme pak potkali několik skupinek dal?ích čtenářek, které jej ?li také nav?tívit.

Kolem páté hodiny přijela opět paní Lenka s rodinou a tentokráte s oběma psíky. Začal tedy opravdový Conovský program.

Stoly byly i letos plné v?elijakých dobrot, opékaly se buřty na v?echny mo?né způsoby - ka?dý jak chtěl a uznal za vhodné, probíhaly men?í i vět?í debaty na různá témata.

Pak při?la na řadu soutě? paní Lenky - pěkně vypečená a záludná. Vítězkou se nakonec po losování stala Jaru?ka.

Autogramiáda knih na sebe také nenechala dlouho čekat. Dokonce i sami čtenářky se letos do kní?ek podepisovaly. Jako vzpomínku mám takto podepsanou padesátou knihu paní Lenky, včetně jejího podpisu. Pak při?lo na řadu společné focení.

S přicházejícím večerem se debaty postupně přesouvaly k jednotlivým chatkám. Zůstalo nás jen pár, včetně paní Lenky a jejího man?ela u zkomírajícího ohně.

Po jejich odjezdu jsme se my přesunuli do chatky číslo 5, kde jsme spolu s ostatními povídali a také hráli na Macháčka. S tímto nápadem při?la San.

Krátce po půlnoci jsme se s Lusi odebrali spát.

Nedělník

Ráno opět při?lo na ná? vkus příli? rychle a nečekaně. III. Lancz-Con se pomalu stával minulostí, Zbývalo jen poklidit chatku, sbalit věci a jít se na prostranství rozloučit se v?emi, včetně paní Lenky a její rodiny. Některé čtenářky je?tě zůstávaly, jeliko? postupně odjí?děli auty.

Nás několik ostatních se v půl desáté vydalo na úzkokolejku. Tou jsme se dostali do Jindřichova Hradce, kde jsme se je?tě s pár čtenářkami setkali.

Jak přijí?děly jednotlivé vlaky, trhaly se skupinky na men?í a je?tě men?í. My jsme byli v jedné z nich, kdy? jsme spolu s ostatními nastoupili do vlaku směr Plzeň. Av?ak hned ve Veselí nad Lu?nicí jsme vystupovali spolu s Jaru?kou a Simčou.

Jeliko? vlak do Prahy nám jel a? za hodinu a čtvrt, rozhodli jsme se, ?e se půjdeme projít po městě. S batohy na zádech a Kurtíkem na vodítku to v?ak nebylo tak nějak ono a tak jsme nakonec zapluli do nádra?ní restauračky na oběd. Knedlíky s uzeným masem sice neměli, ale Moravský vrabec se zelím, houskovými a bramborovými knedlíky byl také výborný.

Pak u? byl nejvy??í čas nastoupit do vlaku a vydat se směr Praha.

Po příjezdu na Hlavní nádra?í jsme byli doprovodit Jaru?ku s Kurtíkem na vlak, kterým jela dále do Ústí a se Simčou a Luckou jsme ?li na metro, dojeli na Florenc, přestoupili na béčko a zde se rozdělili na?e cesty i se Simčou. Poslední objetí a pak jsme ka?dý zmizeli v tunelech pod Prahou jiným směrem.

III. Lancz-Con se tak teď ji? stal opravdovou minulostí.

 

Závěrník

Co napsat závěrem?

Bylo to super, ale krátké, veselé, ale loučení smutné.

Nezbývá, ne? doufat a věřit, ?e se pří?tě zase v?ichni sejdeme, nebo nás bude zase o některé více a ?e to bude dříve, ne? opět za dva roky.

Na úplný závěr patří veliký dík paní Lence a celé její rodině, včetně čtyřnohých miláčků za to, ?e nám věnovali celý svůj víkendový čas. Děkujeme.