RE: Re: K tomu není co dodat
Ahoj Amazonko!
Mů?u se zeptat, kolik ti je? Já jen, ?e kdy? mě bylo asi tak 16... no je?tě v osmnácti.. myslela jsem si navlas to samé, co ty. Blí?enci mi připadaly jako pohádka o popelce. Teď jsem je ale zrovinka dočetla a a? nyní, ve svých dvaadvaceti mi do?lo, jak moc jsem se mýlila. Ačkoli Eva měla bezva kluka a miminko, které je po?ehnáním, být matkou v ?estnácti... to určitě není ?ádný med. Já jsem o 6 let star?í a je?tě ani teď si nedovedu představit, ?e bych měla vychovávat dítě by? s jeho otcem!! Eva si podstatně zkrátila dětství a dospívání... a v těch pasá?ích, kde Lenka popisuje, jak si to Eva postupně uvědomuje, kdy? si připou?tí, ?e je těhotná... přesně tam jsem chápala, jak se asi cítí. I já cítím strach, kdy? si představím, ?e bych mohla.. a ono se mů?e stát cokoli, ?e jo.. proto jí moc obdivuji a proto si nyni nemyslím, ?e by měla s popelkou cokoli společného. Naopak v téhle trilogii je tolik reality, a? z ní přetéká. A to nejen to těhotenství. Tajný přítel... takoví jsou lidé i dnes, po deseti a více letech a budou stále. A i se svým otcem to Eva neměla zrovna lehké. Navíc vlastně skoro celé těhotenství pro?ila bez Dicka, otec s ní nemluvil a matka jí jen připomínala její chyby. Musela být hodně silná, kdy? vlastně je?tě jako dítě čekala dítě a nikdo nebyl s ní, kdo by jí byl oporou v těch chvílích. Snad jen Jarina.. Ale i tak si musela připadat stra?ně sama.
Kdy? to tak shrnu a promítnu si v?echny Lenčiny romány včetně novely Andělé noci, v ka?dé najdu jak ponaučení, tak slu?nou dávku reality. Asi proto, ?e ty příběhy krom Lenky napsal i sám ?ivot a to je jejich největ?ím magnetem na čtenářky:)