Tyto pocity mnou zmítali při čtení Postele plné rů?í. Je?tě teď mám z toho vlhké oči:-) Víc ne? při prvním čtení. Přesto?e je kní?ka poněkud drsněj?í, s Nelou a Ondrou se ?ivot opravdu nemazlil, byla i moc krásná.
Nela se rozhodla správně pro miminko a Ondřeje, i kdy? si Tomá? díky lásce k ní opravil reputaci a miminko nakonec bylo jeho, proto?e Ondru milovala.
Jako drsné okam?iky jsem vnímala jednání kamarádky Lenky, která musela změnit své chování a? po otravě alkoholem a drogami - na?těstí bez následků, narození Mí?iny mrtvé hočičky jsem doslova ořvala lítostí, Tomá?ův a Ondrův test plodnosti mě vyvedl z míry. Dal?í drsnou událostí byl mladý namakaný frajer, co ?el po?ádat Nelinu macechu o ruku. Fakt jak z blbýho filmu. O to víc mi bylo líto Nelina otce. Trochu mi to připomělo tátovo nezdařené druhé man?elství - rozvod vypadal podobně...
I přes v?echny ty karamboly, problémy se v?e vyře?ilo skoro k happyendu.
Jinak se mi moc líbilo popsání Nelina těhotenství. Někde jsem sly?ela, ?e matky, které mají nechtěné těhotenství, jsou velmi citlivé a ?patně sná?ejí počátek těhotenství. Nela měla průběh velmi podobný.
Porod ve vrchlabské nemocnici mě natolik zaujal, ?e a? budu těhotná, zeptám se na tuhle mo?nost. Porody se tam tímto způsobem provádějí u? děl?í dobu a důkazem je ségry spolu?ačka. Její mamka tam rodila jejího bratra. Vlastně jsem tuhle nemocnici nav?tívila i já po mém nezdařeném ly?ování. Momentálně se jmenuje Česko-německá horská nemocnice Krkono?e. Určitě bylo nesnadné sehnat v?echny ty materiály a zku?enosti.
Celá kniha na mě dolehla, probudila ve mě mateřské pudy o to víc, rozlítostnila mě a na závěr jsem se i usmívala přes slzy nad právě narozeným chlapečkem a ?e to skoro v?echno dobře dopadlo.