Lenko, tak u? v těch Va?ich kní?kách zase slu?ně "jedu":-) (víceméně ka?dá druhá kniha, kterou přečtu, je Va?e). A tahle se navíc prodává se starou obálkou, co víc si přát!
Trocha historie: tuhle knihu jsem poprvé četla v roce 2000 po návratu ze ?panělska, kde jsem měla slu?né za?ívací potí?e. Takové, ?e jsem se pak bála jíst, aby se nevrátily. Stačilo ov?em, abych se v knize dostala k pasá?ím, kde Edita u? opravdu hubne a rozjedla jsem se okam?itě a pak u? to bylo dobrý. Tak?e dodatečně díky! Stejně tak na mě působila kdysi moje spolubydlící na koleji, která jednu dobu taky moc nejedla a je?tě se tím chlubila. Kdy? mi večer říkala, ?e za celý den snědla jeden rohlík a můj dvakrát zopakovaný dotaz "Nemyslí?, ?e má? trochu problém s jídlem" sice očividně sly?ela, ale pře?la a pokračovala dál v monologu o svém nejezení, ?la jsem se dobře a vydateně najíst:-)
A teď ke knize: ta je hrozně opravdová, nevím, jak líp to vyjádřit. Velice se mi líbí, jak tam "nenápadně" popisujete v?echny zdravotní potí?e, které přicházejí, tím nenápadně myslím, jak je hrdinka přičítá v?emu jinému (nebo to jen konstatuje jako fakt) ne? svému hubnutí. Stejně tak se mi hodně líbí popis ztráty přátel (já jednu dobu taky uva?ovala, ?e se na kolejích odstěhuju na jiný pokoj). A je dobré, ?e současně jste Editě ponechala zdravý rozum alespoň v oblasti vztahů:-)
A na závěr dodám, ?e jsem si spočítala BMI Edity a zjistila jsem, ?e je zcela normální a dokonce o něco ni??í ne? můj:-) Je ale fakt, ?e já měřím 168 cm, a věřím tomu, ?e při vý?ce 180 cm u? pár kilo navíc vypadá opravdu jinak.