Dobrý večer!
Dnes jsem dočetla Sřípky mých lásek. Myslím, ?e to byla kní?ka dosti poučná a na zamy?lení. A to jen přidává na její kvalitě. Kdy? jsem četla, jak si Edita nechtěla připustit, ?e je nemocná, ?e to v?echno je normální, jak samovolné úbytky kil, tak padání vlasů atd., tak jsem tak tro?ku zuřila. Jen?e! Já ji vlastně chápu. Ono je velmi tě?ké přesvědčit samu sebe. Pokusila jsem se v?ít do její situace a ačkoliv si říkám, ?e bych tak hloupá nebyla, sama nevím, jestli jsem se o tom přesvědčila. Ale nyní, po přečtení této krásné kní?ky, si jsem jista. Vím, jaké jsou následky, jak je to tě?ké. I přesto, no, se domnívám, ?e bych si se zdravím tak nezahrávala. Ka?dý sebemen?í příznak čehokoli, který na sobě spozoruji, mě děsí.
Byla to moc hezky napsaná kní?ka s dost vá?ným tématem a, jak říkáte, je podle skutečné příhodu, co? je na ní velmi cenné a lákavé...