Tahle kní?ka mě "vzala" taky.. byla jedna z prvních, které jsem četla a od té doby jsem se k ní je?tě mockrát vrátila.. a u? je to dlouhých snad sedm let.. Donesla jsem si z knihovny Schody do nebe, Království za botu a Kde končí svět..... teď u? nevím, kterou z nich jsem četla jako první, ale naprosto přesně vím, ?e u téhle jsem poprvé brečela:) Četla jsem ji dlouho do noci a nemohla se od ní odtrhnout.. a pak se odjí?děl Marek (teda aspoň tu?ím, ?e se tak jmenoval) léčit pryč.... pobrečela jsem si, zavřela kní?ku, ale stejně nemohla usnout........:)

Teď si tak říkám, ?e bych si ji chtěla přečíst znovu.. ta holka mi tenkrát byla děsně blízká.....

Milá Evo, děkuji za příspěvek, potě?il. Je zajímavé, ?e vět?inou ka?dému nejvíc utkví v mysli kní?ka, kterou ode mě četl první, má k ní pak takový nějaký bli??í vztah (a je jedno, který z titulů to byl :-) ). Tak?e prima. Opakované čtení vůbec není na ?kodu, vrátit se k postavám jako ke starým známým, víc si příběh vychutnat včetně detailů... Super :-)

Hlavně se mo?ná teď na to podívat zase jinýma očima....
Pamatuji si, ?e jsem četla obě kní?ky o Nele Fi?erové u? kdysi mezi prvními, ale nějak moc mě neoslovily.. Teď jsem je četla znovu a byla z nich naprosto odvařená.. asi určitý posun v mysli nebo co.. prostě jsem si je u?ila (a pro?ila!) do posledního slovíčka!
U? teď se tě?ím, a? je budu mít za nějaký čas zase vedle postele :)

Ano, na tom je taky hodně, to je fakt.