Milá Indready,díky za skvělý příspěvek,potě?il. Na konce, hlavně ty červené, mám naprosto stejný názor. Ono to v ?ivotě také ne v?dycky dopadne rů?ově - vlastně spí? málokdy :)

Pamatuju si, ?e kdy? mi bylo kolem těch 15 let, tak jsem občas byla na?tvaná, ?e né v?e ve va?ich kní?kách končí rů?ově. Ale postupem času si člověk těma láskama a nástraham člověk prochází a zji??uje, ?e není v?echno jen jednobarevné a kdy? jsem narazila, obrečela jsem to, ale teď si moc cením těch zku?eností a do dal?ích vztahů se člověk vrhá úplně jinak a o to je to vlastně pak lep?í. :-)
Ale zase kdy? má člověk ?patnou náladu, tak si jí prostě zpravim nad krásným koncem, např. Radky, nebo Blí?enců nebo Kapky rosy :-)
Je vá?ně fajn, ?e to máte tak různorodé. Prostě realita a tím pádem se vůbec nedivím, ?e máte tolik čtenářek, ba i čtenářů. :-)

Je to tak. Někdy to dopadne dobře, jindy hůř, občas se to pěkně zamotá... A proto?e se sna?ím psát ze ?ivota, konce tomu odpovídají. Někdy lep?í, jindy hor?í.

No, já se asi budu opakovat, ale mě potě?í, kdy? má kniha konec se v?ím v?udy. A? je ??astný nebo ne. Ale hlavně kdy? vím s jistotou, ?e to tak bylo. Pak nad tím moc dlouho přemý?lím a kdy? si udělám konec po svém, zachvíli se zase nad tím zamyslím a říkam si- co kdy? to bylo ale naopak. Mám prostě ráda jistotu. Jak v knihách, tak i v ?ivotě.