Dík za pochvalu, Fidorko, nicméně taky budu oponovat, jak jinak :-) Moc postav? Neřekla bych. Jen tři - a hlavně, dvě z toho byly sestry, tak?e zmíněny jen dvě jiné knihy. Těhotenství - Mončino telenovelové nebylo ani náhodou, trávit čas na udr?ování je něco pří?erného, pro?ila jsem a je to deptající samo o sobě, nato? kdy? Monika neměla partnera, který by jí byl oporou. Skutečnost, kdy na mateřskou jde někdo jiný ne? matka - ano, znám, a to jak v případě, ?e jde na mateřskou otec, tak v případě, ?e jde na mateřskou babička dítěte. Nevidím na tom nic ?patného, je to určité ře?ení situace a ka?dý má tu situaci jinou. Těhotenství Zuzky - v?dy? u? co se dala dohromady s Oskarem, plánovali miminko i svatbu, akorát to díky převratným událostem v Mončině ?ivotě nestihli, tak teď stihli aspoň to jedno a to druhé jistě přijde .-) Ale zase, ani tohle není událost z telenovely - myslím samotné těhotenství. Ve čtyřiceti u? jde o rizikové těhotenství, kdy není vůbec jisté, jak dopadne, rizikových faktorů je mnohem víc ne? u mladých rodiček, notabene i kdyby se v?echno vyvinulo bez nejmen?ích zádrhelů, na Zuzčině místě bych nechtěla být ani náhodou - z tolika dětiček bych se zbláznila :-))

Je?tě doplním, ?e jsou i případy - a hodně časté - kdy si prarodič dítě osvojí, tak?e nejen ?e jde babička na mateřskou, ale dítě je pak vlastně sourozenec své biologické matky. Jen tady u nás znám dva takové případy z poslední doby, v?dy jde o hodně mladé rodičky, patnáct let a podobně.

Fidorko budu Ti oponovat,neřekla bych ?e Monika měla těhotenství jak z telenovely.Sice byla bez nějakých velkých komplikací-i kdy? přeci le?ela v nemocnici a věř,?e to není ?ádný med:-( a hlavně,byla na to sama.Nepřipravená a sama.Měla maminku,tetičku,kamarádky....ale ten partner chyběl.

To je tak, kdy? se někdo neumí vyjadřovat, jako nař. já=) Tím těhotenstvím z telenovely bylo my?leno Zuzčino, tedy Moniky mamky=) Oops=p A já si říkala, ?e to tam napí?u a pak taky, ale v?dy? to ka?dýmu dojde...=D Ach jo=)

Těhotenství z telenovely, fidorko...? Nevím, jaks to přesně myslela, ale upřímně, zarazilo mě to...

Jak o mně jistě u? v?ichni vědí, jsem typ, který zalo?ení rodiny pova?uje za jeden ze smyslů ?ivota, na děti se neuvěřitelně tě?í, tě?í se i na ka?dý kousek rostoucího břicha, ba i na zázrak přírody zvaný porod (ano, takový jsem cvok), kojení (by? to zase taková legrace určitě někdy není :), chvíle s dětmi a mu?em... atd., blablabla, ale ka?dopádně to, co pro?ila Monika, bylo svým způsobem děsivé a mým představám na hony vzdálené. Kdepak telenovela...! Spí? pořádné psychodrama.

Aby nedo?lo k omylu, chápala jsem ji. V?e bylo dokonale popsáno, člověk se do ní v?il, i kdyby nechtěl... :) Tím děsivěji to celé právě působilo. Četla jsem spoustu "moudrých" knih z oblasti psychologie, sama léta nav?těvovala odborníky přes du?i... a nemohlo mě v té souvislosti nenapadnout, ?e děti jako Ema a Ella (a v?echny dal?í, které jejich rodiče z jakéhokoliv důvodu nechtěli) mohou mít klidně i nějaké to trauma či pozdějí nevysvětlitelné deprese, sní?ené sebevědomí atd. atd. Nevěřím, ?e dítě v?e vnímá a? někdy ve třech letech, kdy začne brát rozum, naopak jsem přesvědčena o jeho hlubokém cítění a vnímání ?ivota u? v prenatálním věku, kdy je součástí maminky a hodně zále?í na jejím rozpolo?ení a celkovém stavu. No, to u? je asi úplně jiné téma. Nicméně jsem opravdu Monice rozuměla, proč to pro?ívá tak, jak to pro?ívá, a cítila s ní. Tohle se prostě nedá nutit. A třeba to na hokkách ?ádnou stopu nezanechá, kdoví... a třeba taky jo, ale... ka?dý máme něco, no. :) Své trauma, problém, slabinu.

Jinak jsem sice nevěřila, ?e by to s Mikulá?em mohlo klapnout, ale i on nakonec vcelku překvapil. Mo?ná to s ním jednou bude i fajn. :) Ne, fakt, bylo hodně uvěřitelně a realisticky popsáno, jak si postupně a pomaloučku hledal k dětem vztah (a asi i k Monče a sám k sobě). V určitých pasá?ích jsem té? uronila slzičky... :))

Co dodat? Kní?ku jsem dnes přelouskala během necelých čtyř hodin - tolik mě ráno v diskuzích holky nahlodaly, ?e jsem si pro ni po práci prostě u? musela zajít a bez ohledu na to, ?e tu mám je?tě drobné dodělávky, nesundané prádlo ze su?áku a dřez plný nádobí, jsem ji samozřejmě musela na jeden zátah "dát". Nezklamala.

Veru koukám ?e Tě zarazilo to samé.Někde jsem sly?ela,?e tělo u? by se mělo na těhu připravovat rok před početím,aby v?e bylo jak má.Také jsem přesvědčená o tom,?e dítě v?e vnímá ji? od počátku,není to jen shluk buňek,ale vnímající liský tvor.

V některých případech to holt přijde stejně jako u Moniky (Neli, Evy, ...) nečekaně - a by? se holky sebevíc sna?í, od srdce to v?echno, co by k tomu mělo patřit, bohu?el nejde. To se nedá nic dělat. Za?ila jsem před lety i psychoterapii, kde se mělo "odpustit" rodičům, kteří na své děti přenesli u? v prenatálním období cokoliv, co nám dospělým zkomplikovalo ?ivot (vět?inou samozřejmě nechtěně, neúmyslně). Tak?e psychoterapie to kdy?tak jistí... :)) Ne, trochu to teď zlehčuji, ale ono se na to stejně asi nedá nic říct. Jak jsem řekla, ka?dý holt máme něco. A něco si prostě neseme s sebou u? z toho citlivého období a musíme se s tím případně později nějak poprat, no. :)

(Promiň, pí?u jak tatar kří?enej s majolem, ale snad rozumí?, co jsem chtěla říct, Nelly... :)