Čas něhy mám přečtený u? 3x. Poprvé v patnácti, podruhé v ?estnácti a potřetí teď ve dvaceti. Je to stra?ně krásný příběh, vy v?echno tak krásně popí?ete.. Čtu va?e kní?ky u? od třinácti let a v?dy mě příběh hrdinky tak strhnul, ?e jsem si připadala, jako bych ten příběh za?ívala já. Asi hlavně proto, ?e a? do osmnácti jsem byla bez kluků a bez lásky a tak jsem si na místo hrdinky dosazovala sebe a alespoň za?ívala tu lásku v představách. V osmnácti jsem měla prvního kluka a najednou se mi nechtěly číst kní?ky, říkala jsem si: ,,V?dy?, to co se pí?e v kní?kách ty teď pro?ívá? na?ivo." A to mi při?lo lep?í, ne? o tom jen číst...a najednou (teď se za to a? stydím) jsem se já, která v?dycky va?e kní?ky milovala, na čtení..jak to říct...no vyka?lala. Teď, vlastně po dvou rokách se mi do ruky dostal Čas něhy a já najednou dostala velikou chu? se zase začíst a během dvou dnů bylo dočteno. A teď mám obrovitánskou chu? dohnat to, jak jsem byla hloupá a takovou dobu nic nečetla. U? se nemů?u dočkat, a? se po takové době začtu do těch milovaných kní?ek a připomenu si v?echny ty ú?asné příběhy i doby, ve kterých jsem ty kní?ky četla. Dnes večer začínám se Sonátou pro dvě srdce a u? se nemů?u dočkat a? se začtu do dal?ích, hlavně do těch nověj?ích, které je?tě neznám. Nejvíc se tě?ím na druhé a třetí pokračování o Monice. Děkuji Lenko, ?e pořád pí?ete a jsem stra?ně ráda, ?e jsem se k va?im kní?kám po odmlce zase vrátila!