Jedním slovem jsem tuhle kní?ku prostě zhltnula :). Je naprosto ú?asná, díky ní a také probouzejícímu se jaru mám teď výbornou náladu. Postel plná rů?í se mně osobně líbí víc, ne? Hořká chu? lásky, kde mi Nela připadá je?tě trochu nedospělá, čím? nechci říct, ?e by byla nesamostatná, proto?e to zase Nela je. O to víc se mi líbí a je mi hrozně sympatická právě v téhle kní?ce. Kdybych mohla, tak bych neváhala a brala ji okam?itě za svou nejlep?í kamarádku. Je hrozně sympatická, milá a chytrá, přesto?e to má v ?ivotě hodně tě?ké, je optimistická a ví, ?e se se svým ?ivotem musí poprat, proto?e ka?dý to má takové, jaké si to udělá. Tomá? mě hodně (mile) překvapil, dost zmu?něl a choval se k Nele moc hezky, najednou byla na koni ona. O Ondrovi se nemusím vůbec rozepisovat, ten je stejný, i kdy? bych řekla, ?e s miminkem, by? není jeho, miluje Nelu je?tě víc ne? kdy předtím. Muselo s ním docela otřást, kdy? zjistil, ?e nemů?e mít děti, ale nakonec to dobře dopadlo, v?ak jsem jim to taky moc přála. Celý jejich příběh jsem hltala od začátku do konce, stra?ně upoutal mou pozornost, proto?e se pořád něco dělo. Abych řekla pravdu, tak se k téhle kní?ce moc ráda vracím, patří svým příběhem k mým vůbec nejoblíbeněj?ím ;) docela se v Nele vidím, určité povahové rysy máme stejné (např. i já si myslím, ?e víc, co je a není správné a sna?ím se tím řídit). Mám radost, ?e jsem se o Nele dočetla právě ve Třinácté komnatě, ?e vím, ?e je ??astná a podařilo se jí v?echno, co chtěla :o)