Lucko, to je ?ivot. I s tím, co ti zkří?í plány se musí? nějak poprat a Monika se poprala. Tahle kní?ka je výborná, z velké části díky tomu psychologickému prokreslení vývoje Moničiny postavy. Myslím, ?e právě to ji z ?ánru dívčího románu (i kdy? víte, ?e taková ?katulkování nemám ráda) vyčleňuje a někdo to prostě nepobere. Mně to sedlo moc.

Ahoj,
no tak, abych pravdu řekla, tak ten tvůj příspěvek mě docela zaujal, ale ten věk tě omlouvá, pí?e?, ?e to kazí celkový dojem, ale já bych spí? řekla, ?e pár let to bude právě ten dojem, který ti po přečtení téhle kní?ky zbude, proto?e právě o tomhle dojmu (jestli jít, nebo nejít na potrat a co z toho je správné, ta kní?ka je). :-)
Popravdě nevím, jestli bych si dítě nechala v mém a vlastně i v Moničině věku, v?echno má svoje pro a proti. Navíc sem taková, ?e věřím na to, co se třeba stává, ?e jde holka na potrat a pak prostě nemů?e mít děti, i kdy? je zdravá, asi trest tam shora. Na druhou stranu si nedoká?u představit, ?e bych se vzdala ?ivota, který ?iju a začala ?ít jako máma od dětí, ty holky, co tohle za?ijí o něco přijdou a třeba si to pak zase časem chtějí vynahradit a dohnat to, co jim uteklo. Ale výčitky, které bych pak po potratu určitě měla, tak to taky ne, je to prostě zapeklitá věc a přesně tohle Monika ře?ila.

no myslím, ?e můj věk je v pořádku:) nenechala bych si to v 18ti ani ve svých 24:) chápu, ?e monika ře?í co je správné a má to tě?ký ale ona děti nechce, netě?í se na ně, nemá pro to zázemí, nechává za sebe v?echno ře?it rodiče - mamku nebo tatu Mikiho..přijde mi to divný..pokud se rozhodla jako dospělý člověk tak by se tam k tomu měla i postavit....proto nechápu, ?e si je nechala..

Tak to bych nečekala, ?e ti bude 24, to se omlouvám. Jediný, co mů?u říct, je čti dál, i Monika projde proměnou a začne to pak brát jinak, ale víc nebudu prozrazovat, kdy? si v půlce. Mně je třeba 19 a i kdy? sem "dospělá", tak si vůbec dospěle nepřipadám, mám to přesně, jak to psala Romana v NPH, do dospělosti mi chybí je?tě kousek, nebo krok. A to samý měla Monika, byla sice dospělá, ale je?tě stra?ně mladá, v?dy? v tomhle věku má člověk hlavně v hlavě zábavu, kluky a vůbec ne vlastní rodinu. Ale nechat si dítě vzít, i kdy? se na něj třeba netě?ila, tak to stejně nedokázala, proto?e si, jak u? pí?e Lenka uvědomovala, ?e tohle mohla udělat i její máma a ona by tu nebyla, stejně jako to, jaký důsledek by to pro ní mělo, v?dy? to není, jako dojít si vytrhnout bolavej zub a jedeme dál, za měsíc, u? o tom neví?. A Miki? To frajírek, který si to u? vůbec neuvědomoval do čeho spadl, nato?, aby se k tomu postavil jako "chlap".

no jo u? jsem "stará" :( přemů?u se a budu číst dál proto?e mě zajímá jak to dopadně..:) ale Monika mě začíná ?tvát - musím řict,?e nejvíc mě to vytočilo kdy? jí Miki v nemocnici řekl ?e odlítá na Kypr a pak ?e se studia vzdát nechce...cítila jsem za Moniku tu bezmoc...:(

Starýho člověka si představuju jinak prosímtě. :-D Bohu?el holka si to v?dycky "vy?ere" víc, krámy, těhotenství, porod, výchova a kluk se mů?e zbalit a jít do pryč, abych nebyla sprostá. A i tu vojnu u? jim zru?ili. Navíc mi přijde, jak se dívám kolem sebe, ?e ty kluci to fakt vět?inou jen o tom, ?e si chtějí u?ít a o nějakej vztah nestojí. :-( Kam ten svět spěje? Nebo spí? kam se ty správný kluci poděli? :-(

správnýho kluka sbalila Radka:) jo a pak vlastně je?tě Nela:)

Milá Lucko, děkuji za příspěvek, na který se pokusím odpovědět tak, aby to bylo srozumitelně :-). Pokud ta číslovka v tvém nicku znamená tvůj věk, tak i to je samo o sobě odpovědí - a to nemyslím nijak ?patně, prostě jen tak, ?e starosti, které pro?ívá Monika, bych nepřála ?ádné osmnáctileté holce, nato? aby jim porozuměla třináctiletá :-). V celé kní?ce, pota?mo v celé trilogii není hlavním tématem to, ?e se Monika zamilovala do frajera, který to bral z počátku jako sázku, ale právě Moničino hledání a dospívání a zrání vlivem událostí, které ji potkaly. Je to psychologický příběh, jde tam právě o to rozhodování, kdy je Monika postavena před hrozně tě?kou volbu - a není divu, ?e neví, jak se má rozhodnout. Neví to stra?ně dlouho a i kdy? si pak "vybere", stejně si není jistá, zda udělala dobře. Situace, ve které se ocitla, je toti? svým způsobem patová - ?ádné ře?ení není ideální, ka?dé má svoje proti.Monika měla obrovskou výhodu (oproti zmíněné Johaně z knihy Past na kočku, jak pí?í holky ní?), ?e měla podporu v rodině, ve své mamince. Nechala to na ní, tudí? si Monika uvědomovala, jak velké břemeno rozhodnutí to je - kdy? si dítě nechá, ovlivní tím ?ivot nejen svůj, ale i maminčin a Oskarův atd. Původně chtěla jít na potrat, ale ono to také není tak snadné, ví?. Dítě není beďar, který se vymáčkne a zatře makeupem a jede se dál. Nejsem odpůrce potratů, ka?dá ?ena má podle mne právo svobodné volby a okolnosti pro rozhodnutí bývají různé. Monika si na druhou stranu uvědomovala, ?e před takřka devatenácti lety byla v podobném postavení její mamka - a ?e kdyby ?la na potrat, nebyla by tu. Varianta dítě donosit a poté dát k adopci určitě odpůrcům potratů přijde lid?těj?í, ov?em zase zále?í na skutečnostech - a pak, kdy? je dítě (nebo v tomhle případě dokonce děti) devět měsíců součástí matčina těla, kdy mamka cítí jeho pohyby, nemů?e být určitě lehké se ho jen tak vzdát. No prostě, je to slo?ité :-). A právě o té slo?itosti, o celém mi?ma?i pocitů, je tahle kní?ka. Přeji ti - a nejen tobě :-), abys nikdy nic takového ře?it nemusela. Měj se moc hezky a a? se kní?ka líbí a? do konce. A pokud je ti opravdu jen těch třináct, schválně zkus kní?ku přečíst znovu za pár let.

musim se smát:) ne není mi 13, jen jsem se 13tého narodila tak proto, je mi 24,tak?e si doká?u představit co to je mít dítě..ale sama bych si ho ve svém věku nenechala, kdybych si nebyla jistá...podle mě to Monika hezky hodila na mamku a sama je z toho ne?těastná..nevim...ta kni?ka je fajn..ale tohle mi leze dost na nervy..navic i Miki o ty děti nestojí...(chce studovat, cestovat). Va?e kní?ky mám opravdu ráda..ale tohle mi nejde do hlavy...

Milá Lucko, tak to jsem teda věk neodhadla :-)), myslela jsem, ?e jsi mlad?í (samozřejmě nic ve zlém!). ?e jsi cítila za Moniku tu bezmoc - to je přesně ono. Ono to je i o bezmoci, jestli?e se rozhodla děti si nechat, dopadaly na ni důsledky rozhodnutí - a i kdy? věděla, ?e to změní její ?ivot, teprve například ve chvíli, kdy Miki mluvil o své budoucnosti, si to uvědomila natvrdo. Ale zase na obranu Mikiho musím říct, ?e v jeho případě (s hmotným zázemím, které měl) nevidím nejmen?í důvod, proč by se měl vzdát dal?ího studia. Právě naopak, udělal dobře, i kdy? to znamenalo odloučení a Moničin smutek a bezmoc. (Ona si to ale časem uvědomí taky, ?e by byla hloupost vzdát se vzdělání). Jiná věc by byla, kdyby je pan Krejza finančně nepodporoval, to je jasné. A ?e to "hodila" na maminku, to bych tak tvrdě neviděla. Kdyby jí tuhle mo?nost mamka nenabídla, sama by s tím nepři?la, neporodila by děti a tradá, ?ila si po svém a mámo, starej se mi o ně :-). To, ?e ?la na mateřskou mamka za ni, bylo asi nejlep?í mo?né ře?ení.

tak Monika o vikendu dočtena:) a nakonec jsem jí obdivovala jak to v?echno zvládla a nakonec byla vlastně ?tastná...ka?dej máme jinej postoj ale já bych v 18ti volila jinou cestu...pro mě by bylo víc psycho děti mít ne? jít na interupci( ale zase za tohle mů?u můj velmi nizký mateřský pud:) jinak supr kní?ka ale na Radku to nemá:)

Prima, ?e dočteno a svým způsobem se i líbilo :-)). A to, ?e bys to ře?ila jinak - naprosto v pořádku, tahle kní?ka (ani ?ádná jiná moje kniha!!) není návod, jak a co v určité situaci dělat, to vůbec ne, pí?u prostě příběhy, na kterých ukazuji, jak to mů?e dopadnout, kdy? se stane či udělá to a to... Dál je to na čtenářkách.