Milá ?árko, děkuji za pěkný příspěvek, moc mě potě?il - proto?e jsi z těch čtenářek, co na tohle téma reagovaly, tuhle dobu i situaci pro?ila - a naprosto souhlasím, podobné zá?itky mám taky (a dal?í holky, co měly kluka na vojně a vyrazily za ním v podstatě na blind, nedalo se dohromady nijak domluvit). Třeba kamarádka, která spala ve včelíně u nějaké babky, jeliko? nesehnala ubytování :-)), nebo jiná, co jela za klukem autem - podobně jako ty s čerstvým řidičákem - a ve snaze vyhnout ve městům (aby nemusela ře?it kři?ovatky) zvolila takovou trasu, ?e to měla jako okru?ní jízdu po ČR a ne? tam dojela, měli bojový přesun a kluk u? byl pryč :-). Stejně jako asi ka?dý, kdo vojnu absolvoval, má spoustu vzpomínek - a nejsou to jen ty ?patné, na ty se víceméně zapomíná, spí? pak chlapi vzpomínají právě na to, jak běhali za holkama a lezli přes plot a měli různé prů?vihy... Můj kluk ho měl hned na úvod, proto?e jel sice vlakem do Tachova, ale jeliko? jich bylo spoustu, byly kvůli tomu vypravené i zvlá?tní vlaky (a samozřejmě ho?i nebyli zrovna střízliví), dostal se omylem do Plzně, kde je z toho nechali vyspat... Tak?e a? dal?í den je "roztřídili" a jeho vykopli :-). No a k těm dopisům, to je kapitola sama o sobě. Myslím, ?e dopisy z vojny má schované mnoho ?en. Nechci působit nějak nostalgicky nebo jako obhájkyně starých časů (to zní stra?ně :-) ), ale navzdory v?em dne?ním odpůrkyním :-) si dovolím říct, ?e to byly opravdu krásné dopisy a docela pochybuji, ?e v době, kdy je ka?dodenní kontakt přes smsky a maily, si je?tě dnes někdo takové dopisy pí?e. Třeba jen proto, ?e na to není čas nebo je mnohem jednodu??í si zavolat a sly?et se osobně. A zase, netvrdím tím, ?e jsou dopisy lep?í ne? telefon, aby nedo?lo k mýlce :-). Je to prostě jiné.
To jsem se nějak rozepsala, ka?dopádně, ?árko, dr?ím palce, a? jsi ??astná pořád.