Kdy? pohárek přeteče, tak vybuchnu, udělám scénu, vykřičím na chlapa, co mi vadí a kdy? se uklidním, sna?ím se ty věci ře?it. A třeba si i najdu milence, kdy? mám pocit, ?e u vlastního chlapa pochopení nenajdu a rozvod z nějakýho důvodu není mo?ný. Případně se zamyslím, jestli na tom, ?e ten ná? vztah je tam, kde je, nenesu třeba taky nějaký podíl.
Myslím, ?e ani pro chlapa není ?ádná sranda jezdit po světě kamionem a vlastní ?enu a děti vidět jednou za týden. I on má problémy, starosti, i jemu mů?e vadit milion věcí včetně toho, ?e kdy? u? přijede jednou za čas domů, tak jeho vlastní ?ena neumí nic jiného ne? prudit (hovořím o Lauře, tvůj vztah nehodnotím). Laura viděla jen sebe, jen své problémy, jen to, jak se jí ubli?uje a křivdí. Nezajímaly jí pocity man?ela, co ho trápí. O dětech ani nemluvě. Nesna?ila se vzkřísit a o?ivit sexuální ?ivot, nesna?ila se ře?it problémy, o kterých se domnívala, ?e má. Ona rovnou hupsla do vztahu s milencem. Co? bych neodsuzovala (ačkoliv bych měla pocit, ?e jedná poněkud ukvapeně), pokud by se nerozhodla, ?e s Tomá?em jí není mo?no ?íti a ?e se jí tam tak křivdí a je tak utiskována, ?e musí od man?ela pryč bez ohledu na děti(neodsuzuju odchod od man?ela, jsou-li k němu pádné důvody a sna?í-li se odcházející s dětmi komunikovat a vysvětlit jim, proč se to děje). Děti by ten odchod odnesly tak jako tak, ale to, jak to ře?ila Laura, bylo neomluvitelné. Není normální, ?e jednou ráno děti vstanou a maminka jim z ničeho nic oznámí "dneska se stěhujeme" a jako korunu tomu v?emu jim bez předchozího varování představí nového tatínka, s kterým musí odteď ?ít.
Tak?e já přes to v?echno Lauru a její jednání odsuzuju. Ne za nevěru. Ale za sobectví a bezohlednost, se kterou ře?ila jen sebe a své problémy.