Milá Lenko,

po dlouhé době mě opět zaujala jedna z va?ich knih více ne? ostatní. Myslím, ?e nemusím rozepisovat čím v?ím, proto?e jsou to opět, jako u vět?iny zde diskutujících, rozporuplné emoce. Knihu jsem dostala doma od mamky pod stromeček, ale stihla jsem ji přečíst a? teď (Co? mi mamka dává nesouhlasně najevo, proto?e nechce číst knihy, co mi daruje, přede mnou. Tak má teď radost, ?e si to mů?e také konečně přečíst.). Po Vánocích si v knize listoval můj přítel a kdy? zjistil, ?e kniha bude o nevěře, chtěl mi ji (spí?e ze srandy) zakázat :-) Prý aby mě pak nechytal fantas. Teď, kdy? jsem si knihu přečetla, tak si myslím, ?e by měl být spí?e rád, proto?e jsem se na jasném příkladu poučila, jak se to dělat nemá. Zase jsem si jednou uvědomila, jak se mám dobře a jaký poklad mám ve svém příteli. Zpočátku jsem s hlavní hrdinkou trochu sympatizovala a chápala jsem, ?e je přes týden osamnělá a pořád jen dře...ale kdy? byla schopna, kvůli "svému chtíči" (myslím si, ?e i ona ve skrytu du?e musela vědět, ?e Marek mu? pro ?ivot není) během jednoho dne přestěhovat sebe i své dcery k pro ně naprosto cizímu mu?i, tak moje sympatie rázem úplně ztratila. V celé knize jsem toti? neobjevila ani jediný náznak toho, ?e by se Laura zamyslela nad tím, jak na to zareagují její holčičky. A dokonce si nedokázala spojit ani jejich změny v chování se změnou jejich dosavadního ?ivota. To mě málem polo?ilo z křesla na zem. Já samozřejmě ?ádné děti je?tě nemám, ale tohle se prostě nedělá. Tomá?e jsem nakonci obdivovala, ?e dokázal Lauru přijmout zpět. Vypadal jako fajn chlap, i kdy? měl také jako ka?dý své mouchy. Trochu mě sice zaskočilo, jak rychle si opatřil "tetu Alici", ale ten konec jak ji Laura na?la v kuchyni, neměl chybu. Jak se říká "bo?í mlýny melou pomalu, ale jistě". Právě i kvůli tomuto konci bych byla moc ráda, kdyby o Lauře, Tomá?ovi a "tetě Alici" byla například v budoucnosti v nějaké knize zmínka ;-)

Omlouvám se za del?í příspěvek, ale po hodně dlouhé době, mě zase jedna z tvých knih donutila sem něco napsat.

Srdečně zdraví Martina