já se v tom taky maličko poznávám a jsem taky tak tro?ku nevěrnice, mám přítele, ale stra?ně mě to táhne k jednomu kamarádovi u? ze střední, ale je?tě to teda nedo?lo nijak daleko, akorát si pí?em a sem tam se vidíme, ale to tak jednou maximáně dvakrát do roka ale nic z toho není, jen se ?pičkujem a vlastně si ani pusu nedáme. Táhne nás to k sobě ale pořád máme jisté hranice, které se nepřekročili i kdy? mo?nosti byli....

Milá Tolo,
já jsem také nevěrnice,ale v jiné slova smyslu. Jsem bez partnera,ale já se scházím s kamarádem ( bývalým spolu?ákem :) ) On pro změnu chodí s kamarádkou tak?e já podvádím ji. Ale jak si psala i ty přitahuje mě a i kdy? vím, ?e to není správné občas se sejdem. Pokadé se dohodnem, ?e to není správné a ?e je to naposledy. A tak je to stále dokola.
Tak?e Milá paní Lenko, i já se trochu poznala v této kní?ce....

Milá Tolo, vítám tě na svých stránkách, tě?í mě, ?e ses zaregistrovala a ?e patří? mezi moje čtenářky. To, co pí?u, jsou současné příběhy ze ?ivota, které se staly, stávají a stávat budou. Tvůj příspěvek je toho jasným důkazem :-). Někdy se to v ?ivotě hodně zamotá a člověk se dostane do situací, o kterých by si do té doby myslel, ?e jeho potkat nemohou, ?e on se jim vyhne, nenechal by to dojít a? tak daleko, atd, atd. Ov?em něco jiného je teorie a něco jiného realita. Měj se moc hezky a dr?ím palce, a? jsi ??astná,co? asi v trojúhelníku je dost problém, otázka je, jak to vyře?it, aby to bylo nejlépe... Časem by to mohlo být neúnosné... Ale to je přímo téma na román :-).

Taky souhlasím, tenhle názor to prostě přesně vystihuje, co byste řekli na mě - jsem letos s přítelem 6 let, taky je to můj první opravdový a zatím i "jediný" kluk, jsem s ním od 15, v?dycky mi při?el ú?asnej, holky a kámo?ky mi ho záviděly a já jsem si v?dycky myslela, ?e je to ten pravej u? napořád, ?e s ním chci rodinu a tak :) A jen my?lenka na to, ?e by se mi měl by? jen přiblí?it jinej chlap mi při?la absolutně nepřípustná, prostě ta představa mi byla přímo odporná, jen?e teď se to v?echno změnilo...objevil se někdo, kdo mi říká jak jsem krásná (i kdy? si to nemyslím) a "nabízí" mi v?echno to, co mi u přítele chybí - romantiku, mazlení atp. (můj přítel to prostě nemá rád, přijde mu to dětské). Nikdy jsem si nemyslela, ?e zrovna mě se něco podobného mů?e stát, ale přítel u? rok má takovou práci, ?e nemá na mě skoro vůbec čas a vůbec ne tak jako dřív....A nejhor?í na tom je, ?e je to kluk mojí ségry...jako zatím se nic nestalo, jen si spolu pí?eme, ale kdy? ho vidím, tak jsem úplně mimo, myslím na něho...a bojím se toho, co se bude dál...tou?ím se utrhnout z řetězu, jak tu pí?e Léňa, dokázat si, ?e se pořád je?tě někomu líbím...

Milá ?upinko, vítám tě na svých stránkách, jsem ráda, ?e ses zaregistrovala a ?e patří? mezi moje čtenářky. Děkuji za příspěvek, je fajn číst i názory "druhé" strany. Takhle se cítila i Laura - kdy? se objevil někdo, u koho měla v?echny ty ně?nosti a lichotky a obdiv a květiny atd, prostě ztratila hlavu. A ?e ve svém věku? No, mo?ná právě proto. Pocit, ?e je člověk přita?livý a ?ádoucí ve dvaceti je určitě prima, ov?em ve čtyřiceti je?tě mockrát vět?í.