Kní?ku jsem přečetla poprvé u? v září, ale vzhledem k tomu, ?e jsem nena?la čas, abych napsala svůj názor, tak to pí?u a? teď, kdy? kní?ku čtu znovu.
Kdy? jsem ji poprvé dočetla, tak jsem si nemyslela, ?e bych ji někdy četla znovu. Není to ?patně napsané, to v ?ádném případě, já jen nedoká?u vystát Jitku. Já chápu, ?e to nemá lehké a ?e chce pro Jarku jenom to nejlep?í, ale přijde mi, ?e to přehání. Často musím souhlasit s Bellou, proto?e má pravdu. Jarka nebude studovat vysokou, proto?e se sna?í být Jitce matkou a samozřejmě trpí pocitem viny, jen?e jak u? řekl Skokan, její vina to nebyla. Nehody se přece stávají! Některé jsou tragičtěj?í ne? jiné, ale pořád jsou to nehody.
Doufám, ?e Jarka sama sobě jednou odpustí. A taky, ?e jí odpustí Jitka, i kdy? tam prakticky není co odpou?tět, ov?em Jitka si to jistě myslet nebude...bohu?el.