Tak konecne jsem se odhodlala cist tuto knihu. Dle tady diskuse jsem se pripravovala na poradne depresivni pribeh,a jelikoz me to potom dost ovlivnuje - nemam trabe naladu cely den jsem sklesla atd...tak jsem tuto knihu prozatim vyradila jeste s Potizistkou,na kterou si hodne lidi stezuje na konec. Ale prekvapila me kniha,nejdriv jsem si rikala,ze Johana to nema zas tak spatny,divila jsem se,proc tomu rikaji depresivni pribeh, vzdyt mela spoustu kamaradu,fajn sestru...tak zas to neni takova tragedie,a mamu taky tak nejak mela. No,ale pak,postupem knihy jsem zacinala chapat. Chapala jsem jeji naivitu s Dominikem,ono kdyz je clovek takhle "sam",tak i sebemensi stesti je pro nej ruzovy,a dost mozna spis Johana nechtela videt Dominika v pravem svetle. Ale tedy nakonec jsem brecela,kdyz se na ni vykaslala i mama,sestra si sla zit svuj zivot a ji nakonec zustal jen ten ozraly tata a malej vydesenej bratr,co chce v budoucnu tatu "zabit". Bylo mi ji lito tedy az na konci,protoze mi prijde,ze tepr e ted tam to zacne mit tvrdy. Ale jinak - moc se mi kniha libila. Ted jdu na Blbej for. Mejte se krasne.