Zdravím vás, Lenko!
Jak jsem nedávno slíbila, dostala jsem se k trilogii o Monice, dnes ji dočetla a tak hned vyjevím své dojmy :-) No, ta trojkní?ka je samozřejmě napsaná va?ím skvělým stylem, nic jiného jsem ani nečekala, ale musím se přiznat, ?e v průběhu čtení bych oba hlavní hrdiny nejraději vyliskala, kdyby mi dopřáli to ?těstí a zhmotnili se :-D Předpokládám, ?e jste ty knihy psala naprosto cíleně tak, aby vzbuzovaly rozporuplné pocity - chvíli soucit, chvíli hořkost nad depresivními stavy Moniky, chvíli vháněly slzy dojetí do očí... Jinak byste to nebyla vy. V?dycky mě stra?ně ?tve, kdy? nějaká hrdinka něco udělá, nějak se zachová a já jako čtenář v sobě řvu: Néé, takhle néé, to dělá? blbě. A pak si uvědomím, ?e bez toho by ta kní?ka nebyla tak zajímavá a umravním sama sebe. Zkrátka se mi líbí, ?e máte talent vyvolávat ve čtenáři směsici nejrůzněj?ích emocí. Jo a stejně si myslím, ?e to Mikimu a Monice nevydr?í, ačkoli... to je přeci ve hvězdách :-) Mám veliké mezery ve čtení va?ich knih, přesto?e jich mám valnou vět?inu přečtenou, stále jich pár zbývá, na vysoké jsem četla spí? odbornou literaturu, pak se za?rala do literatury faktu týkající se druhé světové války (co? bylo poměrně náročné), následně mě přítel přinutil číst díla Tolkiena (to bylo sice taky náročné, ale nebylo to tak deprimující, uznávám), no a teď mi začaly chybět va?e romány, tak?e jdu zjistit, do čeho se pustím dál. Pěkný den,
Ilona