Tohle je jedna z mnoha knizek, u kterych pokazdy, co je ctu, brecim jako zelva. A doted se nemuzu rozhodnout, jestli mam radsi Elen nebo Adelu. U kazdy se mi libi neco, u kazdy me neco stve, jako v zivote. Ale moc se mi libilo, jak se nakonec jedna o druhou postaraly a nasly k sobe cestu.
Ale priznam se, ze v okamziku, kdy jsem se docetla, jak to s Jakubem je, jsem si uvedomila, ze to je tak strasne bezvychodna a beznadejna situace, ze si nejsem jista, jak bych ji na miste Elen resila. Fakt, ze se proste NEMUZOU mit radi, i kdyz jim nikdo nestoji v ceste, je pro me dost hroznej. Ale aspon ten relativne pozitivni konec.