Ne, ?e bych si hověla, ?e jsem nemocná, ale má to jednu výhodu, tedy, ?e se konečně dostanu i ke čtení a po stra?ně dlouhé době jsem opět sáhla po Va?í knize, paní Lenko. Ale ono to je docela fajn, kdy? člověk udělá pomlku a pak se zase po chvíli vrací, má z toho lep?í pocit, aspoň tak se k tomu stavím já. Kní?ka byla nádherná, úplně jste mě zmátla, to musím říct, proto?e jsem čekala, ?e to dopadne úplně jinak a byla si téměř jistá, ?e můj odhad je spravný, i kdy? mi tam něco nehrálo, co? mě hrozně mátlo, ale tím víc se mi to líbilo. Kní?ka to byla přepychová.
A na začátku mě zarazila jedna věc: Jak se Julii zdál sen, kde najednou začala padat a trhla sebou, přesně tohle se zdává mě. Mám dojem, ?e padám, tak sebou ?kubnu a probudím se celá vydě?ená. A kdy? jsme u těch snů, co za sen to chtěla Dita u toho ohníčku vyprávět, jak začínala, ?e se Julka plavala v moři. Doufala jsem, ?e to tam pak je?tě někde bude dovyřčeno, ale mo?ná jsem to nějak přehlédla, či co. Mohly mi některé pasá?e uniknout, četla jsem to v horečce:) Ka?dopádně, děj jsem vnímala báječně a nic okolo mě nezajímalo, tak mě to s tím snem tro?ku mrzí...:))
Moc Vám děkuji, ?e jste napsala tuto knihu, která fakticky poukazuje na to, ?e není v?echno zlato, co se třpytí, to je fakt. Patří rozhodně mezi mé nejoblíbeněj?í. Ach jo, trochu mi to připomíná, ?e je před námi zima, já chci léto!!!