Tak jsem si čekání na novou kní?ku zkrátila četbou jedné ze star?ích. U? jsem skoro zapomněla, o čem je. Mě osobně neru?ilo, ?e to nebylo psané v ich-formě, uvědomila jsem si to asi tak v půlce kní?ky.
Co se týče sourozenců - Michaela v pohodě, sebevědomá tak akorát, příjemně drzá, s vlastním rozumem.
Vik - občas bych ho přetáhla po hlavě, obzlvá?? jeho věty typu: "?enská musí poslouchat" a ?e si Nikolu převychová, mě nadvzedávaly ze ?idle. Kdyby to nebyl takovej frajer, mohla s nim bejt i legrace.
Roman - rozumnej dospělej mu?skej.
Monika - tak ta mě fakt iritovala. Já nevim, ka?dej jsme nějakej, jí bylo přes patnáct, ale uva?ování měla tak asi na dvanáct. Byla tak stra?ně naivní, ?e mě tim vytáčela do vrtule. A nespravedlivá, takový fakt dítě.
Celkově se mi ale kní?ka líbila, byla dost pestrá a vůbec by mi nevadilo, kdyby osudy čtyř sourozenců byly víc rozvedený, ale to by zase kní?ka byla jednou tak tlustá. :-))