Lucky Luk, bosorka a osobní pocity
Ahoj Lenko, zdravím Vás.
Chtěla bych poděkovat za tuto knihu.. ano, jsem Va?e nad?ená čtenářka, by? mi dávno není třináct let a měla bych mít na starosti jiné věci, ale - po přečtení Luckyho Lucka jsem dlouhou dobu nemohla nic jiného přečíst. Byla jsem z toho zá?itku "plná". Mo?ná si říkáte "proč?" Mám přítele, který je hodně podobný hlavně postavě Luká?e. Ne snad, ?e by kvůli mne opustil jinou a skončil ve vězení. Ale tou láskou. V?dy jsem si říkala, jak mů?e existovat chlap, který by dokázal mít snad rád více ne? ?ena, dokonce jsem si z toho někdy dělala legraci, i kdy? jsem věděla, ?e ho zraňuji (dětinské, viďte?) ... a? díky knize (člověk by řekl - díky nějakému románku pro holky) jsem pochopila jak se cítí... najednou jsem četla ty pocity z "druhé strany" ... je to takový zvlá?tní zá?itek, opravdu. Docela jsem začala chápat, kdy? mi hladí tvář a jen tak se na mně dívá se ?tastnýma očima ..... ne, nechci se tu "py?nit", jen ?e jsem si uvědomila, ?e bych si měla takové lásky vá?it a nesmát se cynicky kdy? mi řekne, ?e po ránu jsem tak nádherná.... ?e to třeba vá?ně mů?e myslet vá?ně .......
Děkuji Vám, Lenko