Díky, Romčo, moc potě?ilo. Ta nostalgie se mě zmocňuje také, z toho si nic nedělej. ?ivot se pořád nějak zrychluje, utíká a utíká... A člověk stárne... Není to vidět jen na dětech, i kdy? na těch nejvíc, přijde mi, ?e jsem nedávno vy?la ze ?koly, tam uvnitř si připadám pořád mladá... Ale nesmím se podívat do zrcadla nebo stoupnout na váhu :-) A taky, kdy? si uvědomím, ?e Davidovi bude za týden 23 let... Páni, ty děti ale stárnou :-)) To jsem odbočila. Chtěla jsem napsat, ?e nejen na dětech je vidět změna - kdy? si vezme?, ?e mi první román vy?el r.1992, co? je patnáct let, samo o sobě to není zase tolik, nicméně doba v něm popisovaná je úplně jiná! Království za botu vy?lo v roce 95, tak?e před dvanácti lety... A toté?. Nosilo se jiné oblečení, poslouchala se jiná muzika, chodilo se na jiné filmy - nebyly mobily, internet... Nedávno mi jedna čtenářka napsala v mailu, ?e nechápe, proč Eva (Blí?enci) nenapsala Dickovi esemesku, ?e bude rodit... :-) Pravda, měla by to mnohem jednodu??í, nemusela by čekat týden na první dopis, co jí poslal z vojny, byla by s ním ve spojení stále, zvládala by to za jeho podpory lépe, nicméně jaksi v době, kdy tenhle román vy?el poprvé, mobily prostě nebyly, zatímco teď je má i skoro ka?dé dítě na ni??ím stupni Z?. Internet jsme si domů pořídili mezi prvními - v r.1999 (a v r.2000 vy?la kní?ka Kde končí svět inspirovaná chatováním). První mobil jsem Sandře koupila k jejím patnáctinám, tedy před ?esti lety - co? vůbec není a? tak dávno - a kolik se od té doby změnilo! Jsem ale moc ráda, ?e i tak se tyhle star?í tituly líbí, ?e jim to neubírá na oblíbenosti. Díky.