Díky, Anno,za pěkný a dlouhý příspěvek,nato? kdy? vzbudil celou debatu na téma nevěra, prima. Je zajímavé číst různé názory. U románové Jany ?lo skutečně spí? o to sebemrskačství, měla prostě takovou povahu (a znám holku, která svého kluka podvedla a pak mu to řekla, jako aby se "očistila" - mo?ná se ve svém svědomí očistila, nicméně ten kluk se s ní roze?el, nepřekousl to). Prostě, lidé jsou různé, to platí jak o klukovi, tak o dívkách. A s těmi ideály... souhlasím. Ono se to v ?estnácti vidí jinak ne? o pár let později, kdy? u? je člověk otlučený ?ivotem a zá?itky.

No já neřikám, ?e by mi to bylo jedno, kdybych podvedla (a předesílám, ?e se mi to je?tě nestalo a doufám, ?e ani nestane). Nejlep?í je samozřejmě nedělat to, nepodvádět. Ale kdy? u? se to stane a já nechci o toho, koho jsem podvedla, přijít, co získám tím, ?e mu to řeknu? Fale?nej pocit čistýho svědomí. V některých případech mi to připadá i jako sobectví, přiznat něvěru. Mně se uleví, já jsem dobrá, přiznala jsem se. Jemu tím ale akorát ublí?ím. Já nevim, tohle je fakt slo?itý, navíc jsem v té situaci nebyla, tak nevím, jak by se mi s tím ?ilo, ale pokud mám toho druhého ráda, pak jsem zastáncem přístupu "zatloukat". I kdy? to neni nejčestněj?í.
Jinak ale mů?u Sonátu doporučit, určitě se nudit nebude?. K doplnění kompletní sbírky mi chybí dvě kní?ky a sháním je opravdu horko tě?ko. Ale pří?tí týden jedu do Prahy, tak snad budu mít ?těstí.;-)

Já souhlasím s tím, ?e zatloukat? Kdy? nastane situace, ?e je člověk nevěrnej, a pak toho stra?ně lituje a v podstatě ho to ujistí o tom, ?e nejvíc miluje svýho partnera a chce s ním zůstat, tak proč ten vztah ničit a je?tě ubli?ovat tím, ?e mu to řekne? Kdy? je člověk nevěrnej, ale hodlá v tom pokračovat, tak by to měl s tím partnerem co nejdřív čestně ukončit, ale stejně je zbytečný mu je?tě k tomu vmést do tváře tu nevěru. Tak?e v jakýkoli situaci mi přijde hloupost to přiznávat.

Taky je zajímavý, jaký lidi jsou? Kdy? někdo říká: ?Nikdy bych nepodvedl/a a nikdy bych nevěru neodpustil/a?, tak se spí? jen usmívám, proto?e to si člověk mů?e malovat, jak nepodvede a bum ? přijde v nečekanou chvíli ?ílená chemie a já nevím, co v?echno za vědy, a u? to je. Jak by nikdy neodpusitl a bum ? je tak hrozně zamilovanej, ?e to přejde, ?odpustí? a je?tě často naivně doufá, ?e to byl jen jednorázovej zkrat.. Jak by nikdy nebyl s nikým jen na TO jedno a ?up, u? to frčí? Třeba taky jak by nikdy nenaru?oval vztah někomu jinýmu a ani se nenaděje a u? chodí s někým zadaným. A nebo jak by nikdy za ?ádnou cenu nezkousl vztah na dálku a tradááá, u? má přítele tisíc km daleko a sní o krásných česko-ji?anských dětičkách :)) Člověk plnej zásad, ale kdy? dojde na lámání chleba, zásady se někde poflakuj ruku v ruce s hodnám ?já? :))) No a proto nikoho za nic rad?i neodsuzuju. 1) na to asi nemám právo a 2) kdybych za něco odsoudila a za měsíc udělala to samý, to bych si připadala je?tě víc hloupě :)

Přesně takhle to vnímám i já.

Já jsem taky pro věrnost, ?ivot je daleko jednodu??í a co si budeme namlouvat, i hezčí. Ale zku?enosti mě donutily změnit své radikální názory na nevěru a já bych nejspí? odpustila. Teda hlavně - já bych NEPÁTRALA a nechtěla vědět. Ale ?árlivá jsem taky. ;-)

Jojo, asi tak...s tím ?ivotem. Kolem sebe vidím dost rodin a vůbec lidí, co ?ijí v man?elství, toho druhého mají svým způsobem rádi, spokojenost, normální člověk, kterého potkává?, baví? se s ním..a přitom x let mají milence/milenku, funguje to tak, jak to funguje. Nelze zobecňovat...ale jsem pro věrnost. Mo?ná romantický, naivní názor dvacetileté holky ale jo..jen?e nelze říct, jak se v ?ivotě v?dycky zachovám, ?e jo..

No, já pro příklady nevěr nemusím chodit daleko. Můj přítel je se mnou nevěrný. :-( Ale to tu opravdu nechci rozebírat.
No ale třeba kdy? si vezmu mého dědu a babičku - jsou spolu skoro 60 let. Děda byl babičce nevěrný hodně často a do docela vysokého věku. To je teda verze babičky, děda dodnes zatlouká. :-) A kdy? je dneska pozoruju, maj se pořád rádi a vá?í si jeden druhého. Proto?e spolu pro?ili tolik a tolikrát museli jeden druhého podr?et, ?e "nějaká nevěra" (zlehčuju, já vím) jejich vztah prostě nemohla ohrozit. A ostatní nikdy do man?elství nevidí a neví, proč k nevěře do?lo.
Jak řikám, taky bych byla rad?i, kdybych nevěru nikdy nemusela ře?it, ale připadá mi ?koda ničit kvůli nevěře jinak fungující vztah.

Samotko souhlas, podobný typ vztahu, který si uvedla u svých prarodičů, mám na mysli. Ty lidi pojí něco jiného - a pro nás, přiznejme si, nyní tě?ko pochopitelného - ne? zamilovanost apod. Oni se mají rádi, pro?ili spolu ?ivot, mají hafo společných zá?itků, vědí, ?e se na sebe mohou spolehnout..a nevěru nevidí tak, jako my.
Tvůj vztah neodsuzuji, ani nemů?u. Sice jsem ten typ, dost tě?ce nesoucí fakt, ?e přítele bych neměla jen pro sebe, ale jak říkám..nemů?u soudit. Kdoví do koho se zamiluju...Ty emoce:-)

No právě. Kdybych byla schopná o svých citech rozhodovat, nikdy bych do toho ne?la. Asi jsem slaboch a neumím si říct ne. A sobec, neberu ohledy na ostatní a stavím si své ?těstí (i kdy? dost pochybné) na ne?těstí druhých. Cejtim se sama dost mizerně, tak jsem ráda, ?e se najde někdo, kdo mě neodsuzuje. Dík. :-)

Samotko, nelze odsoudit. Ti lidé, co nejvíc odsuzují a moralizují pak do podobné zamilovanosti s někým zadaným spadnou taky..a to musí být dost blbej pocit.

Tu poslední větu bych prosila vysvětlit. :-))

Jo, já vím, ?e to dělá hodně lidí, ale to mi moje výčitky moc neulehčuje. Ale děkuju vám oběma za podporu. Sebevra?du páchat nebudu, ale hrdá na to taky zrovna nejsem.
Jinak, já jsem byla dřív taky velmi radikální, pochopení pro ostatní jsem neměla, ale tak nějak mě různé zá?itky a zku?enosti donutily svůj přístup přehodnotit. Tak?e teď taky neodsuzuju.