RE: Trochu jsem brečela:-)
Musím souhlasit s tím, co tady říkaj holky a Lenka. O odchodu z domova se hezky mluví, o vlastní hrdosti je?tě líp, ale realita je pak dost jiná. Kam bys ?la? Bydlela bys pod mostem? Z čeho by sis kupovala jídlo? Kradla bys? ?ebrala? Zkusila si najít práci? A co ?kola?
Můj kamarád chtěl od 17 let taky odejít z domova, proto?e ho jeho vlastní otec ?ikanoval. Počkal si, a? mu bude 18, v den svých narozenin si sbalil věci, oznámil, ?e odchází a ?el. Jen?e měl u? předem domluveno, ?e bude bydlet na intru, sehnal si brigádu a jeho star?í brácha (kterej taky ode?el z domova a u? měl práci) ho finančně podporoval. Pokud ?aneta neměla nikoho, kdo by jí pomohl (a vlastní otec by jí nejspí? neschválil odchod z domova a u něj bejt nemohla), tak odejít nebylo tak jednoduchý.
Kdy? u? odejde? z domova, musí? počítat s tím, ?es ode?la nav?dy, pokud by ses plánovala druhý den nebo za tejden nebo někdy vrátit, tak to za a) smrdí vydíráním a rozhodně tim nedoká?e, ?e se nebojí a za b) zrovna Va?ek by se ?anetě tak akorát vysmál a nejspí? jí vyrazil natrvalo.
Navíc myslím, ?e kdybys vyrůstala v takovým prostředí, jako ?aneta, tak by to s tou tvou hrdostí nebylo tak ?havý. Myslím, ?e otčím několik let úspě?ně pracoval na tom, aby ?aneta ?ádnou neměla. A pokud po tobě někdo dupe od dětství, mů?e? si o nějaké hrdosti nechat zdát.