Ahojky Beebe, snad nevadí, ?e se vmísím do debaty..? Denisinou smrtí se nic neulehčilo, spí? se věci začaly odvíjet jinak, ne? kdyby ?ila. Bohu?el se takovéhle ne??astné náhody stávají, osobně jsem ráda za to, ?e v příběhu byl pou?it skutečný ?ivot, mnohdy to vede k zamy?lení, uvědomění.. Stejně tak jako prozřela Hanka. Jeden sice z nejsmutněj?ích, ale velmi povedených Lenčiných románů. Nic bych neměnila. :)

Milá Beebee, díky za pochvalu kní?ky, jsem ráda,?e se ti líbila i přes ten smutný konec. Kdyby Denisa nezemřela, byl by to jen dal?í z příběhů na téma "zrada kamarádky". Takové mám také (viz např. Nebe plné hvězd - tam to Aneta jen tak nerozchodila). Nemyslím, ?e by to bylo zajímavěj?í, bylo by to prostě jiné. Tohle je příběh o tom, co se v?echno mů?e stát - a ono se to stává, bohu?el, ka?dým rokem takhle zbytečně přijde nějaká dívka o ?ivot právě díky stopování. Navíc Hanka si uvědomila, ?e ka?dý ?ije sám za sebe, ka?dý je samostatná osobnost - mít fajn kamarádku je sice prima, ale nejde být jedno tělo, jedna du?e. Přesně jak pí?e Klubko.

mně se snad líbily v?echny va?e kní?ky (a? na Hvědzdu naděje - té jsem prostě na chu´t nepři?la, ale jak pí?ete, ka?dý má jiný vkus:))) jen si v?dycky po přečtení té kní?ky říkám, jak by byly různé věci, kdyby.. no dost se do toho v?iju!! Nj Nebe plné hvězd, tam to bylo taky a Aneta to vyře?ila fakt razantně (co? teda chápu), ale přece jen, Hanka a Deny byly fakt dvojčata a Denisa toho Marka milovala, to byl asi rozdíl.. ale jinak je to i tak moc hezká kn?íka, i kdy? jsem nebrečela... líbilo se mi, jak byla Hanka stra?ně naivní (podle mě), ?ila si v tom svém rů?ovém světě a a? pak za dost hrozných okolností poznala, ?e to není tak jednoduchý.. ta dvojitá zrada - mamky, Martina, no neměla to jednoduchý!!

Mě jen fascinuje, kolik lidí vysloveně ,,kecá" autorce do příběhu. Sice jsem tu pár poznámek k charakterům apod. měla, ale byly tak napsány a jiné být neměly..tečka. A? jsem četla Lenku či kohokoliv jiného, říkala jsem si..O.K., je to sice smutný, ale tak to má být a tak to oceňuju.

Tak to si mě ?patně pochopila, já do toho rozhodně nikomu nekecám, tu kní?ku mám moc ráda, takovou, jaká je a mockrát jsem jí i četla. prostě jenom přemý?lím nad tím příběhem, co by bylo kdyby.. na tom snad nic není ne? A navíc si myslím, ?e autorka určitě zva?ovala víc závěrů, nakonec si vybrala tento, tak fajn, jen jsem chtěla, aby k tomu něco napsala

Beebee..já jen reaguji na to, ?e ,,zajímavěj?í" vyznělo tak, ?e by to bylo lep?í, ale nebudu to rozvádět, prostě pocit. Jinak..jo, Denisina smrt byla dost velkým argumentem k odpu?tění, emocionální bomba apod.,ale jistá hořkost v Hance zůstala..u? proto, ?e zároveň pochopila své dřívěj?í chyby, poznala l?i, které v jejich vztahu byly..ale u? si je nemohla vyříkat. Kdyby Denisa pře?ila pohádají se, mo?ná přestanou kamarádit a jde se dál...ale takhle to v Hance zůstalo, nedoře?ená věc...a pocit z hlediska psychologie určitě hrozný. Zármutek z Denisina konce i její zrady...síla, ne??
Lenka to vymyslela dobře, by? drsně.

jako je pravda, ?e takový závěr je?tě ?ádná Lenčina kní?ka nemá, to je fakt.. a i kdy? to teď vyzní fakt drsně, tak ta smrt bych řekla Hance dost otevřela oči, ?e ?ivot není jen rů?ový.. Ale jinak tahle kní?ka se mi moc líbila, mám oblíbeněj?í, ale i tak to byl moc hezký příběh.. I kdy? je to hezky vymy?lený a napsaný, já v?dycky ten příběh převracím a zkoumám ze v?ech stran (a to není jen u téhle kní?ky, takových rozporuplných pocitů mám víc).. Lenka zkrátka pí?e dobře, ale v?dycky nad tím v?elijak přemý?lím no..

Vystihla jsi to správně, Veroniko, přesně tohle byl ten záměr.

Ok, s tvým názorem souhlasím, ?e kdy? člověk umře, nato? mladý, je to smutný a někdy i zbytečný, taková tragédie.. já jsem ten příspěvek ale spí? myslela víc co se týče psaní, ?e tou smrtí se příběh dost uzavřel a ?e si myslím, ?e kdyby se to nestalo, je tam hodně otázek k odpovězení...ka?dopádně já bych uvítala kní?ku, kde by to takhle bylo. Podobný mně jen napadá Láska a nálezy, i kdy? tam to bylo tro?inku jinak. Jo a má? pravdu, ty intimnosti.. např. to, ?e Hanka se Denise svěřila, kde má Marek mateřský znaménko nebo ?e si přála poprvé pro?ít spolu v jedné místnosti, nebo jak na ka?dou schůzku Hanka brala Denisu to u? na mě bylo tro?ku moc.. jako jasně, byly nejlep?í kamarádky, zvyklý spolu trávit ka?dou chvilku, jen ?e to na mě bylo fakt přehnaný :)

Tykání, vykání... Třeba líbí se mi moc to, jak to pí?e Lenka (teď mě tak napadlo, jestli Vás, Lenko, neurá?í to, ?e i kdy? Vám vykám a oslovuji jménem, napí?u třeba "Lenko, mohla byste" místo abych napsala "paní Lenko, mohla byste"? Klidně mě opravte, abych se Vás nějak nedotkla!!) - vykat a oslovovat jménem. Ov?em já si na to nemů?u zvyknout, ale moc se mi to líbí. Třeba si pamatuji na Lancz-conu, jak jsem byla celá v rozpacích, jak se Lenky zeptat, kam mám dát to papu - a tak jsem jí oslovila "Leni". Třeba já celou dobu, celých x-let, co znám na?eho sousedu, mu vykala. A loni nám v?em mladým z na?í rodiny nabídl tykání... no, ze začátku jsem ho rad?i neoslovovala a vyhýbala se mu (třeba kdy? byl na zahradě, rad?i jsem tam ne?la), proto?e jsem si nemohla vůbec zvyknout mu najednou říkat ahoj místo brý den :-O Jako mazec. Ka?dopádně u nás v práci na?í mistrové plno lidí tyká (prostě se znají, no). Ale já ji vykám, právě proto, ?e je mistrová. Nabídla bych jí, aby mi tykala, proto?e mi to přijde takové blbé, kdy? třeba 50 leté paní tyká a mě, 23 leté holce vyká, ale říkám si, aby mi té? nenabídla, abych jí tykala :-(
Ale na druhou stranu - bratrova holka nastoupila do práce a říkala, ?e jí stra?ně na?tvalo, kdy? jí stejně starej kluk vykal a zničehonic pře?el na tykání. Já nevím, nejsem na to takovej puritán. Kdy? nám to vyprávěla, koukaly jsme na ní s mamkou div ne jak Keli?ová s "otevřenou hubou". Prostě jsme nechápaly. Mamka mi pak řekla, ?e by jí zajímalo, co si asi tak myslela, kdy? jí rovnou tykala. A je fakt, ?e kdy? jsem při?la za bráchou a ona u něj zrovna byla (to spolu je?tě nechodili) a já ji pozdravila ahoj (je o 2 roky star?í, ani mě nenapadlo jí zavykat, mo?ná jsem nevycválanec, ale je to prostě tak), ani neodpověděla. Stejně třeba do teď nevím, jak oslovovat rodiče Du?ana. Kdy? jsem se s nima seznamovala, podali mi ruce a řekli svá křestní jména. A tak nevím, zde je oslovovat Mirku a Jano (samozřejmě s vykáním) nebo příjmením. Co? mi přijde je?tě blběj?í. A Dů?a je na tom taky stejně s mýma rodičema. Rad?i prostě neoslovujeme.
Je to prostě můj názor, no :-(

Ká?o, to je přesně ono, jméno a vykání, to mi vyhovuje nejvíc. Tu "paní" jsem tam dala, aby se to jako zvýraznilo, ten kontrast - jméno plus vykání. To mi přijde ideální - kdy? někdo někomu řekne jménem, znamená to, ?e ho má rád, ?e je mu bli??í ne? "paní Lanczová", no a kdy? k tomu vyká, tak vyjadřuje i tu úctu, tak?e prostě ideálně :-) Dů?ově mamce bys určitě mohla říkat paní Jano, to zní pěkně a neurazí.

Dobrá, beru na vědomí :-)
A třeba to s tím oslovením paní Jano taky jednou dopadne... a? se odhodlám to zkusit ;-)

Tykání a vykání..doma to bylo tak, ?e táta své tchýni tyká, nebo?, kdy? se ?enil bylo jí sotva 40 a tátovi o půl druhý desítky míň..prostě to tak vyplynulo. Mamka své tchýni vyká, nebo? je mnohem star?í. No a já svým biologickým tetům a strýčkům tykám té?, máminy bráchovi i jeho ?eně dokonce říkám jménem. A kdy? jsem byla na vsi..tykala jsem spoustě (ne)tet, tam se to tak nebere.

Vidí? to, a já ani nejsem zvyklá oslovovat "teto, strejdo", ale říkám jmény. A bratr stejně tak...

Teta se strýcem z otcovy strany jsou o dost mlad?í..?vatlala jsem tak na ně odmala, ale bratranci tátu i mamku oslovují křestním. Fakt je to individuální.
A souhlasím s tím, ?e u Lenky se mi líbí kombinace křestního jména a vykání. Také jsem zpočátku váhala, ,,jak" ji oslovit. Ka?dopádně je to zajímavé téma.

Jarko, s tím vykáním to vidím jako ty. Čím? nechci říct, ?e tykat je ?patné :-) Prostě ka?dý to cítí jinak. Já rad?i dr?ím takový ten odstup - jako výraz úcty. Vykám tchýni a ona vyká mně (pravda, vidíme se dvakrát ročně). Stejně tak bych si nechtěla tykat s nadřízeným (případně podřízenými, kdybych nějaké měla :-) ), přesto?e spolu vycházíme u? spoustu let velmi dobře. Máme skvělé známé - a vykáme si celých 15 let, co se známe. Prostě výraz úcty. Není to ?ádný kamarád, se kterým bych chodila do ?koly nebo pro?ila nějaké osobní příhody, tak?e to vykání mi přijde na místě. Protěj?ky mých dětí mě oslovují "paní Lenko" a vykají, co? mi přijde ideální :-)

Ahojky, jasně, ?e citronek nevadí, naopak.. :) Opravdu věřím, ?e ti to v kombinaci s babskými radami od Veri pomů?e... :)) Jinak ale nejsem doktor, nemů?u s klidným svědomím něco "naordinovat", pí?i jen, ?e by se to mělo zkusit i bez léčiv. Kdy? dostanu dejme tomu hnisavou anginu nebo zápal plic, samozřejmě mi nezbyde nic jiného, ne? do sebe nacpat antibiotika, ale to se doufám nestane. Mám-li v?ak rýmu, opravdu nesáhnu ani po Paralenu nebo Ibuprofenu. V prvních dnech se nemá člověk sna?it mermomocí horečku, nepřesahuje-li asi 39°, proto?e to je právě obranný mechanismus imunity, jím? s nemocí a virem bojuje. Jak ale říkám, nejsem lékař, prostě jen radím zkusit to... anebo bylinkami alespoň léčbu doplnit. Já, musím zaklepat, od září, od náv?těvy homeopatičky, problémy neměla, tak?e jsem po prá?kách nemusela sáhnout. Resp. kdy? mě třeba bolelo břicho nebo hlava, čaje a strava mi pomohly. Tak doufám, ?e bude? brzy fit i ty. I jojo. Můj názor je, ?e za nemoci virového typu a civilizační choroby si lidstvo mů?e částečně (zdůrazňuji . částečně!! :) samo právě ?patnou stravou, ale s tím mnozí zásadně nesouhlasí. Čím to ale tedy je...? Tak se nám brzy uzdrav a dej vědět. Bylinky ti ka?dopádně nemů?ou u?kodit, to vím zase nabeton, doufám tedy, ?e i pomů?ou - stejně jako mně.

K tomu vykání - jak jsem ji? psala, jsem prostě zvyklá si s lidmi buď oboustranně vykat, nebo oboustranně tykat. Nemyslím lidi, kteří mě třeba znají od malička nebo lidi velmi staré, ale necítím se dobře, tyká-li mi někdo, kdo je o pouhou generaci star?í ne? já a já mu mám vykat. Dobře, zaslou?í si úctu, ale... já u? přece taky nejsem nějakej ?estnáctiletej ?abec...! A jeliko? jsem právě dítě těch táborů a akcí pro lidi v?eho věku, beru asi tyhle věci tro?ku jinak. Ten "divnej" názor mám proto, ?e jsem, jak jsem řekla, na star?í lidi zvyklá, mám mezi nimi více kamarádů ne? mezi dvaceti-třicetiletými. Tím to asi bude. A mojí mamče taky skoro v?ichni mí spolu?áci tykali (oni s námi teda vět?inou jezdili na tábor a tam se to bralo automaticky :)), ani? by k ní ztratili respekt, tak?e asi i proto. Zvyk a předchozí zku?enosti. No a hlavně - dejme tomu, ?e mi někdo tyká a já jemu vykám, ale... opravdu bych přivítala aspoň zdvořilostní otázku, jestli jsem pro... :)

Mimochodem, mé bláboly o antibiotikech (to zní děsně, co? :) a jiných klasických léčivech u? tu znáte nazpamě?, ale kdyby někoho opravdu tato problematika zajímala, velice doporučuji knihu "Antibiotika - omyly a pravda" od M. Ernsta, případně jakoukoli z knih J. Joná?e, ti to umějí podat lépe a přesvědčivěji ne? já, by? já jsem zase ?ivoucí příklad toho, kam nadměrné po?ívání léků mů?e dojít..... :)

Nemělo by být spí? antibioticích? Ono je to stra?ný a? tak nebo tak, ale jsem si myslela, kdy? to srovnám se slovem "studia"... .

Já u? to právě jednou přímo zji??ovala z moudrých kni a slovníků a vá?ně takhle, no... :) Tu?ím, ?e to mo?ná i Word opraví do této podoby, napí?u-li antibioticích nebo jiný tvar...