Milá Radko, zdravím a děkuji za příspěvek a pochvalu, to jsem fakt moc ráda, ?e se kní?ka líbila podruhé dokonce víc ne? při prvním čtení - podporuje to toti? mou teorii o prospě?nosti opakovaného čtení, které v?em doporučuji. Víc se vnímají detaily a víc se příběh vychutná, proto?e u? se tak nespěchá, aby se člověk dozvěděl, jak to vlastně skončí, to u? ví. Prima, ?e ses pobavila i podruhé. Ta příhoda s opicí je fakt pravá, jeli jsme předloni se známými k moři, celkem ve čtyřech autech, no a na jednom odpočívadle v Rakousku nám man?el kamarádky celý vykulený tvrdil, ?e viděl v křoví opici :-)) Byl toti? líný jít na WC do motorestu (ale pak tam stejně ?el, proto?e u? měl do keřů strach, tvrdil, ?e ta opice cenila zuby a vypadala hodně nepřátelsky, tak?e zase honem rychle zip zapnul :-D). My jsme si ho pak dobírali v?ichni celou dovolenou, sna?ili jsme se ho přesvědčit, ?e to byl pes, třeba retrívr, ten je taky zhruba tak velký a má přibli?ně tu barvu (bylo to v noci), ale on tvrdil, ?e snad rozezná psa od orangutana a prostě ?e to byl orangutan a hotovo! Tak fakt nevím, zda tam byla opice či ne :-) Kamarádka, kdy? to tehdy sly?ela, tak odřídila zbytek cesty se slovy, ?e nesvěří ?ivot svých dětí i svůj do rukou někomu, kdo vidí na parkovi?ti opici :-)) Ale třeba tam vá?ně byla.