Samotka
tak takovou klasickou romantiku taky nemusím, mám ráda takové ty nástrahy a romantiku na dálku - viz Radka, ale trvám na dobrém konci. co? nemusí být svatba, stačí mi odchod k zapadajícímu slunci LOL

Odchod ruku v ruce k zapadajícímu slunci je přesně ten druh romantiky, z kterého se mi dělá zle (bez urá?ky).

Já zase nesná?ím otevřené konce. Nato? kdy? hrdinka dává zjevně přednost ?patnému hrdinovi - viz Ranger v kní?kách o Stephanii Plum;-)

elgyn,

a to zas já mů?u - zvlá?? u letních románů je podle mě otevřený konec ideální, ony u? takové ty letní lásky bývají....
A dát přednost ?patnému hrdinovi - no, to je také zajímavé, mám pocit, ?e občas to příběh polid??uje, v?dy? to mů?e udělat i leckterá z nás. Přiznávám, ?e tebou popisovanou knihu neznám....z dívčích románů čtu akorát ty Lenčiny - jsou vtipné, čtivé, nementorující, prostě fajn:)) Ale to tu víme v?echny.

otevřené konce neeee. Třeba u Náhradního prince taky nepředpokládám, ?e spolu budou a? do smrti smr?oucí, ale správná kní?ka podle elgyn;-) má skončit hepíkem.

ad Janet Evanovich - série o Stephanii Plum jsou takové vtipné detektivky a hrdinka váhá mezi přítelem z dětství, se kterým se furt schází a rozchází a záhadným tajemným Rangerem... A evidentně dává přednost tomu prvnímu;-)

Tebou zmiňovanou kní?ku jsem nečtla, nicméně vybrat si nesprávného hrdinu je sice neromantické, na druhou stranu to ale odpovídá realitě.
Jsem fanou?kem otevřených konců neb ani v ?ivotě není v?e uzavřené a v?dy to má pokračování. Tudí? neexistuje uzavřený konec (snad jen kdyby hrdina/ka zemřel), neb v?dy nastává něco i po tzv. happy endu. Sleduji, ?es to naznačila i ve svém příspěvku pro Ami, ale u? se mi to nechce mazat. ;-)
Pokud se mohu vyjádřit ke vztahům z Lenčiných kní?ek, pak jedním z mála párů, u kterých věřím, ?e jim to vydr?elo, je Radka s Pavlem. U Dicka s Evou bych řekla, ?e je rozvod velmi reálný.

kdybych měla říct po lopatě, co mi "vadí", tak asi takhle: kdybych si nepřečetla konec, tak bych nikdy neřekla, ?e se dají dohromady zrovna tihle dva. ví? ?ádná taková ta pozvolná magie, najednou to tam bylo a bůh ví, kde se to tam vzalo. A na můj vkus dost pozdě, bo hrdina byl dost sympatický. uf, doufám, ?e ocenujete, ?e jsem nic neprozradila;-)

V pohodě, mám dnes del?í vedení a na poprvé jsem hned nepochopila, ?e mluví? o nové kní?ce. ;-) A? si ji přečtu, třeba budu stejného názoru, kdo ví.
Nepamatuju si ale, ?e by mi někdy vadil otevřený konec, mám vcelku bujnou fantazii. :-)

Samotko,

kdy? jsem brečela u Pokání, nad romantikou to zrovna nebylo - ale přiznávám, ?e se mě hodně dotkly některé pasá?e příběhu (plus konec...ale tam to fakt o romantice nebylo). Nicméně v některých těch pasá?ích jsem si říkala - jo, tohle je láska nebo hodně silný cit i bez rů?í, patosu apod. Řekněme, ?e citově vnímám příběhy buď z hodně náročného nebo del?ího časového úseku...

Přiznám se, ?e Pokání jsem nečetla, nějak mě to neláká, ale je to opět čistý předsudek (hanba mi - a to proti předsudkům tak brojím). Vlastně ani nevim, o čem to je. :-/
Jestli existuje silný vztah, láska s velkým L, nikoliv jen kecy o ní, pak mě bohu?el velkým obloukem míjí.

Samotko,

no já u jiné knihy nebrečela, u mnoha filmů naopak jo.
Já v tu lásku věřím....a víc se v tom nepitvám.

Já ve skrytu du?e doufám, ?e snad něco takového existuje, ale u? se k tomu tolik neupínám a ?iju si po svém. Jestli mě to v ?ivotě někdy potká, dobře. Kdy? ne, nezblázním se (snad). :-)