Tak... tuhle knizku jsem vytahla po hoooooodne, ale opravdu hoooodne dlouhe dobe zase na svet, mela jsem ji az na dne sve knihovnicky, bohuzel :))). Sedla jsem si ke cteni v sobotu odpoledne a v nedeli navecer byla knizka v tahu, teda prectena :). Kdyz mam byt uprimna, casto jsem se drzela, abych nezacala brecet, bylo mi hrozne moc lito Jany a toho malickeho Lukaska, co by se stalo, kdyby to detatko prezilo, to jsem se ptala sama sebe celou dobu pri cteni, jestli treba nebude mit nejake nasledky, postizeni, jak dlouho bude zit, co na to Luk, jestli se Lukasek nekdy sejde se svym nevlastnim braskou... a tak, no. Jak pisu, Jany mi bylo lito uplne stejne, ale na konci jsem ji opravdu obdivovala, jak Luka zvala, aby se za ni nekdy jeste prisel podivat... to by nedokazal kazdy. Jana byla zvlastni, strasne hodna holka, nezaslouzila si tolik "smuly" najednou. Sandru jsem moc nemusela, to priznavam, zato jsem mela moc a moc rada Lukaska, to bylo zlaticko, maly, chytry kloucek :). A Lenko, mam takovy, no... trosku soukromy dotaz... psala jste, ze tenhle pribeh je napsany podle (anebo kvuli) vasemu prvnimu manzelovi, ze jste zazila potrat jako Jana (doufam, ze ted nekecam, ale mam dojem, ze jste to tu jednou psala, jestli je to blbost, tak se opravdu moc omlouvam!!)... nevim proc, ale kdyz ctu popis Sandry, medove zbarvene vlasy a zelene oci, neni v tom nahodou i vase podoba? Proste me to tak pri cteni napadlo, vzhled Sandry a charakter Jany - to byste mohla byt vy :). No, ted by to jeste chtelo precist si prvni dil, aby to bylo kompletni, ikdyz druhy dil napovi hodne a da se opravdu cist jako samostatna knizka. Super, moc povedene a moc se mi libila, kdyby bylo zase neco z pohledu kluka, bylo by to baaaaaaajecny, to bych si pocetla, a jejda :))). Diky moc, Leni, jen tak dal :)).