Ahoj Leni, skvely, skvely, skvely. Nevim jak jinak vystizneji popsat svuj nazor na tuhle knizku. Martina to mela dost tezky. Nikdy bych nechtela byt v kuzi profesorsky dcerunky. Moc se mi libila Martiny nebojacnost a hlavne jak si nakonci prosadila svou lasku. Jsem moc rada, ze se nakonec Martine splnil jeji ?pulnocni sen?. Taky jsem obdivovala jak se ji podarilo vyporadat s jizvou. Mas pravdu. Vubec nezalezi na tom, jak clovek vypada, ale co ma uvnitr sebe. Treba ja jsem mela rok moc peknyho pritele a nakonec se ukazalo ze to co je v nem, vubec není nic hezkyho. Jen me stvalo ze Martina, holcina který jsem moc fandila, byla zrzka. Mne totiz jedna zrzka znicila lasku a od te doby nemuzu zrzky ani citit Martininy rodice byli dost hrably. Zacinam si vazit tech svých Z Martininych brasku jsem se taky obcas valela smichy. Hlavne u Ondry. Takovyhle dite snad ani ve skutecnosti nemuze existovat. Rik byl taky zajimava postava. Jen bych asi nevydrzela jako on, tak dlouho zapirat v prusvihu zfetovany Leony. David, ten grazlik a sprt v jedny osobe si svůj konec zaslouzil. Mam rada psychologicky romany. Myslim ze o Pulnocnich snech by se dalo rici, ze je psychologicky. Proto se mi treba libil vice, nez Sonata pro dve srdce, který jsem cetla hned potom. Zatim pa, jdu psat prispevek do ?sonaty?