Pro vkládání příspěvků se musíte nejdříve přihlásit.
Velmi dobře napsaná
Milá Lenko,
po asi více ne? deseti letech a díky debatám tady se mi začínal vybavovat děj téhle knihy. Jen velmi matně, ale natolik mě to zaujalo, ?e jsem se rozhodla si kní?ku pořídit (díky tobě:-) ) a včera jsem se dotala k jejímu čtení.
Musím začít od začátku, proto?e jsem toho nějaká plná. Musím nejprve pochválit perfektně zvolenou obálku. Opravdu se jim podařilo vystihnout typově postavy.
Děj na mě působí spí?e psychologicky. ?aneta to opravdu nemá jednoduché, je v obtí?né rodinné situaci. Sama bych nevěděla, zda zůstat u matky s otčímem nebo přijmout nabídku svého otce a jeho nové rodiny.
Také deprese a my?lenky na sebevra?du jsou dobře rozebrané.
?anety mi je trochu líto, proto?e se s ní ?ivot opravdu nemazlil. Ta ?ikana a jak jí pořád nadávají - dost nápor na sebevědomí.
Zaujalo mě i prostřední učňáku. Přesně tak to v té době vypadalo.
Působí to na mě v?echno emotivně. Je to o směsi pocitů, jak se člověk cítí v různých nelehkých situacích.
Tě?ím se, a? budu moct zase číst. (Včera jsem se tak začetla:-) )
Muselo být tě?kén a slo?ité takovou knihu napsat, psychologie je náročná. CHVÁLÍM!!! FAKT DOBRÉ!
Děkuji, Vendy! Tenhle příběh patří mezi ty nejstar?í, co jsem měla kdysi v ?uplíku a trvalo, ne? spatřily světlo světa. Ono i to prostředí popisované v knize se dost změnilo - dnes nejspí? u? holky vycházející ze základky nechápou, jak mohl být takový problém dostat se na gympl... Je to u? jiné. Navíc jde o psychologický román, ?ádná oddechovka, tak?e tím víc děkuji za pochvalu.
Leni,
dočteno raketovým tempem! Kní?ku jsem nechtěla pustit z ruky.
Příběh nebyl a? tak smutný jako osudy lidí, kteří byli v něm.
?aneta byla opravdu silná a vytrpěla si hodně - obtě?ování otčímem, ?ikana od spolu?áků, protivná sestra dělající naschvály, ?ádné rů?ové vyhlídky do budoucna. Přese v?echno se ale dokázala přehouopnout, přesto?e pomý?lela na to nejhor?í - sebevra?da.
Rodinné poměry v této knize byly dost hrůzné, nevěra na ka?dém krkoku! Nela, která své nevlastní sestře ?anetě přebírala kluky, dělalo se mi z ní zle.
Po přečtení této knihy jsem do?la k závěru, ?e a? budu ře?it nějaké své problémy, přečtu si tuto knihu je?tě jednou, proto?e tam ty problémy jsou mnohem mnohem hor?í.
I kdy? to bylo náročné čtení (chvílemi jsem o těch problémech vá?ně přemý?ela), děkuji moc za to, ?e jsi tuto knihu napsala a vydala. Je hnacím motorem proti depresi a proti upadání do beznaděje, je tady vidět, ?e mů?e být i hůř...
Je?tě jednou říkám a pí?i: CHVÁLÍM! PERFEKTNĚ NAPSANÁ! DOBRÉ!
Leni,
já Schody do nebe tehdy četla v novém, současném, obalu a stra?ně mě teď překvapilo, jak moc je ta kniha stará. Ka?dopádně jsem si té? uvědomila, ?e je to jeden z nejpalčivěj?ích příběhů, jaké jste napsala, proto?e ta situace byla smutná a já se při čtení stra?ně vztekala.
To je dobře :-) Ne to, ?e ses vztekala jako samo o sobě, ale proto, ?e jsi to pro?ívala emotivně. Co? je pro autora velká pochvala.