Potřetí
Ahoj, tuhle kní?ku jsem právě potřetí dočetla, nevím u? přesně, kdy jsem jí četla poprvé, podruhé, ale vím, ?e se mi v?dycky líbila. Vím, ?e je to asi věkem (teď je mi skoro 19), ale ?entokrát se mi ta kní?ka líbila stra?ně moc. Je fakt, ?e proto?e jsem u? znala příběh, tolik jsem se nezabývala jejími milostnými problémy, kluky atd. a brala jsem Střípky spí?e jako skvělou studii. Dost mě ?okuje, kolik holek v?ude kolem blázní kvůli hubnutí a upřímně, nechápu to. Na?těstí se mě to netýká, ale při čtení a hlavně při přemý?lení (ano, donutila jste mě fakt dost přemý?let) o kní?ce jsem měla různorodé pocity. V duchu jsem Editě nadávala, nedokázala jsem pochopit její chování, její tohu být hubená, ale i vůli nejíst, proto?e to já nedoká?u. A jsem za to ráda. Prostě ačkoliv jsou v?echny Va?e kní?ky dobré, čtivé, zábavné a poučné, z téhle jsem si určitě vzala nejvíc. Tak?e děkuju moc.
Milá Mar?o,děkuji moc!Já to říkám pořád,?e stojí za to číst kní?ky víckrát, proto?e teprve při tom druhém či ka?dém dal?ím přečtení si člověk v?ímá věcí,které předtím pouze vzal na vědomí, ale přemý?lel nad nimi. Tahle kní?ka je napsaná podle skutečného příběhu jedné mé čtenářky, Dity z Prahy. Samozřejmě upravená v román, ale to hlavní - anorexie - je podle pravdy, no a to,?e nad ní čtenářky přemý?lejí a vezmou si z ní i něco do svého ?ivota,je moc fajn.