Máme času dost, prohlédneme si tedy v klidu celý kemp, nače? si sedneme na zábradlí u první z chatiček s poetickým jménem Rosnička, slou?ící coby recepce, jak se dozvíme z informační nástěnky, která je na ní připíchnutá, kde je mo?no dočíst se od programů bakovských kin přes menu místní jídelny a? po domácí řád.
"Bude to tu bo?í!" rozplývá se Andrea.
Tři minuty před sedmou hodinou se konečně začne něco dít, po hrázi se přikolébá malý fiátek, vystoupí z něho mladá paní s perfektním make-upem, a kdesi od umýváren se vynoří chlapík středních let se ?viháckým knírkem a ?patně maskovaným začínajícím bří?kem.
"Vy jste určitě brigádnice!" zaraduje se, jakmile nás spatří. "Čekáme na vás jako na smilování, sezona začíná teprve dnes a přitom tu u? od včera máme plno lidí!"
"Dobrý den," zacvrlikáme dvojhlasně a představíme se.
"Terezka a Andrea, výborně," zubí se na nás a klepe nám pravicemi, div nám je nevykloubí z ramen. "Tohle je na?e recepční, Věru?ka, no a já jsem ?éf, zásobovač a údr?bář v jedný osobě, Ota Cafourek."
"Cancourek?" zeptám se netaktně, jeliko? jsem jeho jméno nerozuměla. Paní Věrka zadr?í smích, Andrea ne, rozhihňá se do dlaně, zatímco úsměv pana ?éfa poněkud ledovatí.
"Ota Cafourek," zopakuje výhrů?ně.
"Promiňte," ?pitnu a v duchu si nadávám, proč nejprve nepřemý?lím, ne? něco řeknu?! Takhle si pohnojit nástup!
"Provedu vás osadou a seznámím s ostatním personálem," pobídne nás a není znát, jak moc je na mě na?tvanej. "Samy uvidíte, není nás tu mnoho, jsme tu jako jedna rodina, byl bych rád, kdybychom v?ichni dobře vycházeli..."
Nepřeji si nic jiného, hloupé ubreptnutí mě mrzí, sna?ím se rychle polep?it, hltám ka?dé jeho slovo, chápavě přikyvuji, Cafourkova ztuhlost zvolna odplouvá, usmívám se v?em jeho vtípkům, ač jsou některé pěkně ubohé, tak?e ne? si podáme ruku s kuchaři, tlustou paní Malátovou z kiosku a uklízečkami, myslím, ?e si mohu připsat bod k dobru: odpustil mi.
"U paní Malátový si mů?ete kupovat stravenky jak na obědy, tak večeře, vaříme tu výborně a nabízíme výběr ze dvou jídel. Slou?it budete ranní i odpolední, samozřejmě soboty a neděle, praktikujeme to asi takhle, tři dny ranní, tři dny odpolední, den volna, pochopitelně podle toho, jak je třeba. Tak?e, abychom se nezdr?ovali, dneska je pátek, kdy tu bývá největ?í frmol, spousta lidí sem jezdí na turnusy. Andrea půjde jako pomocná síla do kuchyně k nádobí, hla? se u ?éfkuchaře Pepy Svitáka, Terezu zaučí Věru?ka v recepci. Kdybyste cokoliv potřebovaly, obra?te se na mě, jsem tady ve dne v noci, buď pobíhám po place, anebo mě najdete v chatičce číslo jednatřicet, kde bydlím. Plat a daně a to v?echno jsme sjednali předem písemně. No... a? se vám u nás líbí!"
Tohle je první rána pod pás, v nejmen?ím jsme nepočítaly, ?e nás rozdělí!